Velhartice ve středověku

Počátky hradu a jeho stavební vývoj

Hrad Velhartice byl založen přibližně mezi lety 1290–1310 jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Jeho výstavbu zahájil Bohumil z Budětic, na kterého navázali Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic. Oba byli významnými dvořany a věrnými služebníky českého krále a římského císaře Karla IV.

Nejstarší podoba hradu se podle dosavadních poznatků soustředila na nejjižnější část skalního ostrohu, kde se dnes nachází horní nádvoří. Prostor chránila vysoká obvodová hradba s cimbuřím, za níž se pravděpodobně nacházely především dřevěné nebo hrázděné stavby. V průběhu dalšího stavebního vývoje vznikl nejprve jižní a následně severní kamenný palác. Hradní jádro tak tvořily dva paláce propojené hradbami. Toto uspořádání, označované jako dvoupalácová dispozice, patřilo k zajímavým řešením středověké hradní architektury a bylo přizpůsobeno členitému terénu.

Rajský dům a jižní palác

Severní palác, známý jako Rajský dům, stojí na nejvyšším místě hradní skály. Jedná se o vysokou stavbu s půdorysem ve tvaru písmene D. Z kamene je vybudováno především její obvodové zdivo, zatímco vnitřní konstrukce byly původně dřevěné. Vývoj stavby dokládají také okenní otvory, které se liší svým tvarem a provedením – od drobného sdruženého okénka přes obdélná okna s jednoduchým ostěním až po otvory rozdělené středním kamenným prutem.

Z jihozápadního rohu Rajského domu vybíhá zbytek hradby, která původně uzavírala horní nádvoří z jihozápadní strany. Její součástí je výrazný gotický portál, jímž se vstupovalo na nádvoří. Východní část nádvoří uzavírá další hradba, která se dochovala poměrně dobře, protože tvoří zadní stěnu pozdně renesančního Huertova křídla. Na tuto hradbu navazuje druhý gotický palác, situovaný na nejjižnějším cípu skalního ostrohu.

V hradbě se dochovaly dvě řady střílnovitých oken a gotický portálek výpadové branky, která umožňovala přístup na parkán za Rajským domem. Jižní gotický palác byl později, při přestavbách v 17. století, začleněn do Huertova křídla.

Velká věž a kamenný most

Důležitou součástí obranného systému hradu byla předsunutá hranolová obytná věž, označovaná jako donjon. Byla vybudována před severozápadním čelem hradu, které bylo vzhledem ke své poloze poměrně snadno přístupné. Mohutná věž měla zdivo silné více než 2,5 metru, což jí poskytovalo značnou odolnost.

Ve vyšší části severovýchodní stěny se nachází několik úzkých větracích otvorů a nad nimi okna s jednoduchým ostěním. Uvnitř věže, přibližně ve výšce druhého podlaží, se dochoval hrotitý portálek vedoucí ke schodišti, které procházelo silou zdi a umožňovalo přístup do horních pater. Původní vstup do věže se nacházel ve výšce druhého podlaží a vedl k němu padací můstek z kamenného mostu. Dnešní vstup v přízemí vznikl až při pozdějších stavebních úpravách.

Mezi hradním jádrem a donjonem se nachází mimořádná stavební památka – velký kamenný most, který patří k nejpozoruhodnějším prvkům velhartického hradu. Je dlouhý přibližně 32 metrů, široký 3 metry a vysoký téměř 10 metrů. Tvoří jej čtyři lomené oblouky spočívající na mohutných válcovitých pilířích.

Most měl nejen spojovací, ale také obrannou funkci. V případě dobytí části hradu mohli obránci ustoupit z vyšších pater paláce na most a pokusit se zde zadržet postup nepřítele. Jejich posledním útočištěm se mohl stát donjon, v němž bylo možné pokračovat v obraně. Podobný postup byl možný i opačným směrem, od věže k Rajskému domu. Padací můstky na obou koncích mostu umožňovaly přístup podle aktuální situace uzavřít, a tím výrazně ztížit nepříteli další postup.

Rozšíření opevnění v 15. století

V 15. století byl obranný systém hradu dále rozšířen. Nová hradba obepínala severovýchodní a jihozápadní část areálu a navazovala na hluboký suchý příkop vytesaný do skály. Vstup do hradu chránila vrátnice s širokým gotickým portálem. Součástí opevnění byly také flankovací a hrotité bašty, které umožňovaly účinnější obranu hradeb a lepší kontrolu prostoru před nimi.

Přes příkop vedl dřevěný padací most. Za novou hradbou vzniklo spodní nádvoří, na němž se postupně rozrostly hospodářské budovy. K nejvýraznějším patřil hradní pivovar s charakteristickým dvojicí štítů. Jeho nepravidelný půdorys a členitá silueta vytvářejí zajímavý kontrast k úzké a vysoké stavbě jižního gotického paláce.

Významní majitelé a osudy hradu

Hrad zůstal v držení pánů z Velhartic do roku 1390, kdy přešel sňatkem do majetku Jana z Hradce. Jeho syn Menhart z Hradce, který zastával úřad nejvyššího purkrabího Království českého, patřil k odpůrcům Jiřího z Poděbrad a na Velharticích často pobýval.

V době sporů o český královský trůn měl Menhart na hradě tajně ukrýt české korunovační klenoty, k nimž měl díky svému úřadu přístup. Chtěl tak zabránit korunovaci Jiřího z Poděbrad. Tato událost spojila Velhartice s jednou z významných kapitol českých středověkých dějin.

Dalším významným majitelem hradu byl v 15. století Zdeněk Lev z Rožmitálu, který pro velhartické panství získal několik privilegií, mimo jiné povolení k těžbě drahých kovů. Tyto výsady přispívaly k hospodářskému rozvoji panství.

Velhartice v době třicetileté války

Třicetiletá válka zastihla hrad ve špatném stavebním stavu. Po získání panství císařským generálem Martinem de Hoeff Huertou, který je nabyl jako konfiskovaný majetek, následovala rozsáhlá přestavba. Ve východní části horního nádvoří vznikl nový pozdně renesanční palác, jenž je dnes známý jako Huertovo křídlo. Tato přestavba výrazně změnila vzhled původního středověkého hradu.

Osobnost Martina de Hoeff Huerty je spojována s řadou pověstí o tvrdém postupu vůči místnímu obyvatelstvu během rekatolizace. Podle dochovaných tradic působil na panství se skupinou třiceti jezdců a prosazoval náboženské změny. Jeho působení však nebylo spojeno pouze s útlakem. Podle historických zpráv měl pro obyvatele Velhartic zrušit povinnou robotu, což představovalo významný zásah do tehdejších poddanských povinností.

Velhartický hrad tak během staletí prošel výrazným stavebním i společenským vývojem. Z původního šlechtického sídla se postupně stal rozsáhlý opevněný komplex, který spojoval obytnou, reprezentativní, hospodářskou a obrannou funkci. Jeho jedinečná architektura, především kamenný most, Rajský dům a mohutný donjon, dodnes připomíná význam hradu ve středověkých dějinách českých zemí.

zdroj:archív

foto: x Petr Brodecký