Historie Divadla ve Františkových Lázních
První františkolázeňské divadlo bylo v prostoru dnešního parkoviště u Společenského domu. Hrála se zde improvizovaná, sezónní představení a kočovní herci tady vystoupili již v roce 1808. V roce 1868 si postavili františkolázeňští své první vlastní divadlo v místě dnešního divadla.
V prvním divadle v upravené přízemní hospodářské budově u Společenského domu, hostovaly nahodile a krátkodobě skupiny herců s fraškovitými scénkami se zpěvy a kuplety. Hrálo se německy. Šlo o sezónní záležitosti nevalné úrovně v nevábném prostředí. Johann Wolfgang Goethe do zápisníku z cest po západočeských lázních napsal o představení Simson: „Druh melodramatu, samo o sobě hnusné, provedení ještě hnusnější. Herci hráli pitvorně. Během představení jsem neslyšel přirozený hlas. Ženy jsou ohyzdné“.
V roce 1865 odsouhlasila městská rada návrh na zbudování nového divadla. Rozhodujícím impulzem se stal zákaz chebského magistrátu užívat stávající objekt. Využila se parcela na nároží ulice Dr. Pohoreckého a ulice Ruské. Pro projekt byli získáni významní umělci z Mnichova a Vídně: plány vypracoval mnichovský architekt Heinrich von Hügel, jevištní techniku obstaral vídeňský architekt E. Baldwein, dekorace dodal malíř vídeňského Karlstheateru Gilbert Lehner, nástěnné malby provedl místní autor Karl Brömse.Vlastní stavební práce probíhaly pod vedením domácího stavitele Karla Wiedermanna. Slavnostní otevření scény připadlo na 10. června 1868, zahajovala opereta Franze Suppého Krásná Galathea. Vystupovali umělci a soubory kupř. z Prahy, Vídně, Berlína, Mnichova. V repertoáru byly především operety. Johann Strauss ml. navštívil Františkovy Lázně v roce 1884, kdy sem přijel se svou budoucí ženou Adélou. V následujících letech se sem vrátil ještě čtyřikrát. Pro lázeňské hosty zůstala nezapomenutelná scéna z jednoho večerního koncertu lázeňského orchestru. Dirigent Tomášek uviděl v první řadě Strausse a požádal ho, aby dirigoval svůj valčík Na krásném modrém Dunaji. Strauss beze všeho vyhověl jeho přání – odměnou mu byl bouřlivý aplaus. Františkovy Lázně jsou spojeny s Johanem Straussem ml., dost často bývá na repertoáru. Na počest několika Straussových lázeňských pobytů na sklonku 19. století se koná od roku 1999 Johann Strauss Festival. Často zde hostuje Johann Strauss orchestr z německého Coburgu, v tomto městě měli Johann Strauss a Adéle v roce 1887 svatbu. Letos se konal již 25. ročník, festival zároveň připomíná 200. výročí narození skladatele a znovuotevření historického Společenského domu, kde je nejstarší koncertní sál města. Jubilejní festival se konal od 25. do 31. října. Velkou operetu „Noc v Benátkách“ přijelo zahrát Slezské divadlo z Opavy, přibližně účinkovalo 100 osob včetně sólistů, sboristů, tanečníků a orchestru.
Divadlo antického vzhledu z roku 1868 se však stalo ve dvacátých létech minulého století příliš těsným a městská rada rozhodla o stavbě moderního kulturního stánku. Projekt byl zadán arch. prof. Arturu Payrovi z pražské německé vysoké technické školy, který navrhl novostavbu tak, že do sebe stávající starší objekt pojala. Plány byly hotovy k 24. říjnu 1927, vlastní stavba probíhala ve velmi svižném tempu. Práce začaly 14. listopadu 1927 a v červnu, tedy po sedmi měsících, se budova dokončovala. Nové divadlo vzniklo v duchu neoklasicismu s dekorativními prvky ve stylu art deco. Jevištní techniku zajišťoval L. Kotulan z Německého divadla v Praze, na výzdobě se podíleli Adolf Mayerl (figurální motivy), August Brömse a Fabrizius (malby v hledišti), Köstler (malby v jevištní části) a chebský autor Rief (štukatury). Premiérový večer 16. června 1928 nabídl Straussovu operetu Netopýr. Celkový počet diváků 616, z toho 486 sedících a 130 stojících. V dobách největšího zájmu publika o tzv. lázeňský repertoár se hrálo i denně a největší oblibě se těšily staggiony německých i českých operních a operetních společností.
V průběhu války bylo divadlo od roku 1942 sloučeno s divadlem v Chebu pod názvem Spojená divadla městská Cheb-Františkovy Lázně. Budova divadla nebyla poškozena. druhé světové války poškozena. První červnový den roku 1946 odehrál své zahajovací představení, Jiráskovu Lucernu, nově ustanovený františkolázeňský Spolek divadelních ochotníků Lucerna. Soubor se velmi rychle etabloval a mimo nesporné kvality herecké vykazoval i um správní a organizační. Od roku 1948 vytvářel vlastní programovou náplň, zajišťoval veškeré technické záležitosti, samostatně hospodařil a pod jeho vedení spadala i divadelní budova. Ve druhé polovině padesátých let byla však nezávislost souboru značně omezena, řada původních členů odešla, proměnil se i název uskupení – nyní vystupoval pod jménem Divadelní soubor Osvětové besedy. V roce 1970 se stává novým vedoucím souboru učitel Jiří Cingroš.
Původně mělo divadlo název Stadttheater. Od roku 1918 se v česky psaných textech objevoval v ekvivalentním překladu jako Městské divadlo. Tento název se změnil 8. listopadu 1962, kdy bylo přejmenováno na Divadlo Boženy Němcové. Nové jméno upomíná na stoleté výročí úmrtí autorky (21. ledna 1862), vzešlo z ankety, která probíhala v periodiku Kulturní přehled města. Název připomíná i dva léčebné pobyty významné představitelky národního obrození.
Divadlo Boženy Němcové je od 1. ledna 2024 součástí Městského kulturního střediska (MKS) spolu s městským muzeum, výstavní síni v Lučním a Solním Prameni. hradem Seebergem a NPR SOOS se záchranou stanicí. V roce 2008–10 došlo rekonstrukce hlediště divadla s výměnou sedadel, podlah v hledišti, koberců, zrušení „mantinelů“ mezi řadami na prvním a druhém balkóně a nahrazení trubkovými madly, výmalbou hlediště a lóží a vybudování nových snímatelných dřevěných schodů na jeviště. Rekonstrukce, zahrnula i vstupní halu, schodiště a kavárnu.
Současný stav nám přiblížil ředitel MKS a ředitel divadla Arnošt Němec: „V lázeňském divadle nemůžeme činoherní představení opakovat, místní diváci, kteří inscenaci navštívili na ni znovu nepůjdou. Když už opakujeme tak za několik let. Spíše se zaměřujeme na komedie. Hýčkáme si ochotnický soubor, který má v repertoáru 3 hry. Hrají každý měsíc 2 hry. Začátkem května přijíždí každý rok Divadlo Járy Cimrmana. Je to již dlouholetá tradice. Představení jsou vyprodána, je obrovský zájem diváků od nejstarší generace po nejmladší. Naší nevýhodou je, když se představení musí zrušit. Ve velkých městech představení zruší a dají náhradní termín. Zde to nejde, lázeňští hosté jsou tu nejdéle na tři neděle, náhradní představení je třeba za půl roku, tak musíme vracet vstupné. Představení se ruší kvůli onemocnění herců, měli jsme i případ, že za bouřky vypadlo osvětlení. Museli jsme vrátit nejen vstupné ale zaplatit i umělce.“
Návštěvnost všech typů představení do Covidu byla vysoká. Po Covidu šla dolů, ale už ve druhé polovině minulého roku a letos se dostávají na předcovidová čísla. Některá činoherní představení jsou vyprodána. Lázeňské divadlo nemá klasické prázdniny v létě. Hlavní sezona je od února do června a od září do listopadu. V prosinci a v části ledna mají divadelní prázdniny.
„V letních měsících hrajeme v omezeném modu, máme méně představení. Nezaměřujeme se jen na divadelní představení, ale máme venku koncerty Každou neděli jsou promenádní koncerty v horním pavilonu, Ve středu a sobotu jsou koncerty v pavilonu u Františkova pramene. To jsou tři dny, ve kterých nemůžeme hrát. Pokud si máte vybrat kulturu zadarmo, nebo za peníze v divadle, vyberete si tu zadarmo,“ dodává ředitel Němec.
Navštívili jsme inscenaci Nikdo není normální, kterou uvedla Agentura Snů z Prahy. Hru napsal a režíroval Jaroslav Sypal pod pseudonymem John Lom.
Děj: Roger nesplnil přání rodičů a nestal se doktorem. Na Rogera se řítí pohroma. Jeho matka Gloria se rozhodla přijet na návštěvu, aby se přesvědčila, jak se jejímu synovi daří v jeho lékařské praxi. Roger ale studia zanechal, a teď mu nezbývá než předstírat úspěšného lékaře. Ordinací procházejí originální pacienti, které Roger léčí originálními metodami. Všechno směřuje do velkolepého vítězného finále. Roger, Belinda, Frenký, Carmen, Dustin a Gloria jsou zárukami skvěle prožitého večera. A jako třešnička na dortu plném smíchu, zástupce umělé inteligence Kliford.
Hrají: ROGER MEK KEJTA –Petr Batěk
BELINDA – Eva Hráská
FRENKÝ – Jaroslav Sypal
GLORIA MEK KEJTOVÁ – Jaroslava Stránská
DUSTIN – Petr Vejnar
CARMEN – Aneta Vrzalová /Zuska Velichová
KLIFORD – Béda
Herci hrají výborně počínaje Petrem Baťkem, který dokonale ztvárnil postavu Rogera, Jaroslava Stránská v roli jeho matky Glorie je stejně přesvědčivá. Skvěle je doplňují Jaroslav Sypal, Petr Vojnar, Aneta Vrzalová i zástupce umělé inteligence Beda. Představení trvá 110 minut, z toho se řadu minut budete smát.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: MKS Fr. Lázně