Ostře sledované vlaky v Divadle na Palmovce

Druhou premiérou této sezóny jsou Ostře sledované vlaky, slavný tragikomický příběh lásky a hrdinství v nelehké době v režii Jakuba Krofty. Příběh mladého výpravčího Miloše Hrmy, jenž touží na sklonku války dospět v muže, proslavil, i díky oscarovému filmu, českou kulturu po celém světě.

Hrabalova novela dodnes patří k nejsilnějším a nejlidštějším dílům, která kdy byla napsána. Ostře sledované vlaky jsou plné humoru, absurdních situací i citu pro obyčejného člověka. Jsou originálním a nadčasově platným stvrzením lidskosti a neporazitelnosti zdánlivě malých hrdinů, kteří nesou tíhu dějin s pokorou a bez velkých gest, a snad právě proto jsou to nakonec oni, kdo vykonají ty největší věci. Hrabal napsal novelu v roce 1965, vycházel při tom i ze svých zkušeností, působil od října 1944 do července 1945 jako výpravčí v Kostomlatech nad Labem. Hrozil mu trest smrt, když partyzáni u stanice vyhodili do povětří vlak s municí. Naštěstí ho Němci pustili. Novela vyšla jen v Česku v nákladu víc jak 250 tisíc výtisků. Menzelův film vidělo jen do roku 1970 1,5 milionů diváků.

S osobností Bohumila Hrabala se režisér Krofta setkával už od dětství. „Můj táta vyrostl v lesích okolo Kerska. Hrabal byl v jeho vyprávěních vždy přítomný. Jako dítě jsem nejdřív viděl všechny filmy natočené podle jeho děl a vlastně až po zhlédnutí filmů jsem sahal po knížkách. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se na jeho styl psaní naladil, začal vnímat tu formu, ale propracoval jsem se k tomu. A zamiloval jsem si laskavost, s kterou vyprávěl o světě. Bez prvoplánové kritiky. I o nejobyčejnějších věcech vyprávěl s láskou. Nic nepřikrášloval, neromantizoval, nebyl sentimentální, ovšem měl brilantní schopnosti pozorovatele. V tom byl unikátní a myslím, že v tom spočívá jeho síla, originalita a poetika,“ říká Jakub Krofta, který se po působení na řadě významných českých i zahraničních scén natrvalo usadil v Polsku. Ostře sledované vlaky jsou dílo, které v těch nejdůležitějších aspektech perfektně mluví o dnešku stejně jako v době jeho vzniku. Navíc dramatizace Václava Nývlta je skvělá, nepřetržitý tok Hrabalova vyprávění výborně převedla do divadelního jazyka,“ dodává Krofta. Zajímavý byl pro něj charakter výpravčího Hubičky, který v novele ztělesňuje vzor mužství. „Od té doba se maskulinita samozřejmě hodně proměnila. Chtěli bychom akcentovat její charakteristiky, které by mohly obstát i dnes. Zajímavé je to hledání, co to přesně je, co dnes znamená být opravdový chlap. Co to bylo kdysi, si dovedeme představit z filmů, z literatury to víme a víme, že se to vyčerpalo. Je docela zábavné budovat chlapa znovu od začátku. Což ale neznamená, že Hubičku přeneseme o osmdesát let do budoucnosti,“ vysvětluje Krofta.

Tvůrci inscenace

Dramatizace: Václav Nývlt

Režie: Jakub Krofta

Dramaturgie: Ladislav Stýblo a Iva Klestilová

Výprava: Jan Štěpánek

Zvukový design a hudba: Vratislav Šrámek

Produkce: Markéta Benčová

Hlasová spolupráce: Regina Szymiková

Český scenárista, filmový a televizní dramaturg Václav Nývlt se jako tvůrce podílel na více než 90 televizních a filmových dílech. Měl významný podíl na úspěchu filmů tzv. československé nové vlny. Jako dramaturg stál u zrodu prvního filmu podle Hrabalovy předlohy, Perličky na dně (1965), a dramaturgicky spolupracoval s Jiřím Menzelem také na jeho prvním celovečerním filmu Ostře sledované vlaky (1966) i na „trezorovém“ snímku Skřivánci na niti (1969). Spolu s Jiřím Menzelem napsal scénář k filmu Rozmarné léto (1967). Napsal také několik divadelních adaptací a dramatizací– mj. Nový epochální výlet Matěje Broučka (podle románu Svatopluka Čecha) a divadelní adaptace děl Bohumila Hrabala Bambini di Praga (1978), Ostře sledované vlaky (1980), Něžný barbar (1981) a Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1984).

Režisér Jakub Krofta působil od roku 1995 jako režisér a později také jako umělecký šéf Divadla Drak v Hradci Králové. Zde vytvářel autorské inscenace kombinující prvky loutkového, klaunského i hudebního divadla a osobitým způsobem rozvinul poetiku tohoto výjimečného českého divadla. Od počátku devadesátých let zrežíroval téměř stovku inscenací, za něž získal mnoho prestižních ocenění. Jako režisér či pedagog působil v USA, Austrálii, Hongkongu, Izraeli, Rakousku, Dánsku, Finsku, na Slovensku a v Polsku kde nakonec zakotvil. V roce 2012 se stal uměleckým šéfem Wrocławského Teatru Lalek, který se pod jeho vedením zařadil mezi nejčastěji oceňované polské scény pro děti a mládež. Od roku 2021 tvoří společně s významnou polskou dramatičkou Marií Wojtyszko autorský tandem krofta wojtyszko, který se vymyká tradičnímu rozdělení rolí a rigidní hierarchii v divadelní tvorbě.

Výprava je dílem Jana Štěpánka, předního českého scénografa, výtvarníka a pedagoga. Je vedoucím Katedry Scénografie pražské DAMU. Vyrůstal a základní vzdělání získal v Rakousku a SRN. Obor scénografie absolvoval na DAMU. Během své více než pětadvacetileté praxe v oboru spolupracoval s řadou předních českých i zahraničních režisérů.

Hudebník, skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog Vratislav Šrámek je autorem zvukového designu a hudby. Jeho otcem byl scénograf Státního divadla v Ostravě, matkou byla operní zpěvačka. Hudbě se věnuje od svých pěti let, kdy začal hrát na klavír a záhy poté tvořit své první skladby. Absolvoval Konzervatoř v Ostravě, obor klavír. Scénickou hudbu a hudební režii vytvořil pro více než 321 divadelních inscenací, rozhlas i televizi. Spolupracuje s divadly po celé České republice.

Herci

Hrma: Teodor Dlugoš Hubička: Petr Reif Přednosta: Igor Bareš Přednostová: Hana Seidlová Rada Zednicek : Jakub Albrecht Doktor, Odbojář 1: Jaroslav Blažek Máša: Kateřina Hrdinová Viktorie, Paní Svatá, Pokojská: Barbora Kubátová Sestřenka: Lucie Michálková Zdenička: Katarína Mišejková / Barbora Vágnerová Krejčí, Leutnant, Pobočník: Tomáš Vardan Odbojář 2: Jolana Běhounková Vojáci: Členové UTP

 

Hlavní roli ztvárnil excelentně Teodor Dlugoš, role mu padne jako ulitá, dá se říci, že mladý herec zraje jako víno. Mladého eléva sužuje při milostných pokusech ejacuatio praecox, neúspěšně se pokusí o sebevraždu v důsledku sexuálního selhání s přítelkyní Mášou. Odbojářka Viktoria Freie mu přinese bombu ke zlikvidování vlaku a zároveň likviduje i jeho problém s panictvím a erekcí. P. Dlugoš se mění v roli od mladické naivity a nerozvážnosti z chlapce v muže-hrdinu, který hodí bombu do německého vlaku. Petr Reif v roli výpravčího Hubičky je skvělý. Milovník žen, který orazítkoval zadek telegrafistce Zdeničce Svaté, ale je zároveň i odbojář. Hostující Igor Bareš je jako vždy vynikající v roli přednosty. Má velkého koníčka chov holubů a očekává povýšení na inspektora.

Všichni herci hrají výborně. Hana Seidlová jako manželka přednosty, Jakub Albrecht v roli kolaboranta Rady Zednicka. Kateřina Hrdinová jako Hrmova milá Máša. Barbora Kubátová zvládla bravurně několik rolí: Viktorie, Paní Svatá, Pokojská. Hostující Katarína Mišejková alternuje s Barborou Vágnerovou jako Zdenička Svatá -telegrafistka a Lucie Michálková v roli sestřenky. Jako Doktor, Odbojář 1 se představil Jaroslav Blažek. Krejčí, Leutnant, Pobočník to vše ztvárnil Tomáš Vardan. Jolana Běhounková měla roli Odbojář 2.

Scéna

Hraje se na jednoduché a působivé scéně Jana Štěpánka. Na jevišti vidíme příbytek pana přednosty, kancelář, peron, semafor a holubník, kam pan přednosta leze po žebříku. Pod holubníkem je maketa holuba v nadživotní velikosti. Podle Jana Štěpánka může každému holub evokovat něco jiného. Třeba Picassovu Holubici míru. Protože se děj odehrává v protektorátu visí vzadu i portrét A. Hitlera. Nedílnou součástí představení je zadní projekce. Inscenace je zdařile podbarvena hudbou. Představení trvá 2 hodiny včetně přestávky. Děj dynamicky plyne bez hluchých míst.

O autorovi literární předlohy

Bohumil Hrabal se narodil jako nemanželský syn Marie Kilianové 28. března 1914. První tři roky byl vychováván jejími rodiči v Brně. Po matčině sňatku (1917) s Františkem Hrabalem žili společně v Polné, kde jeho adoptivní otec pracoval jako účetní v pivovaru, a od roku 1920 v Nymburku, kde byl Hrabalův otčím správcem a posléze ředitelem pivovaru. V roce 1924 se k nim na dlouhá léta přistěhoval otcův bratr Josef (Pepin), inspirující „múza“ a jedna z výrazných postav Hrabalovy literární tvorby. V Nymburku Hrabal vychodil obecnou školu a navštěvoval zde i státní reálku (1926–1934). Během studia na Právnické fakultě UK (1935–1939) navštěvoval rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filozofie na FF UK a začal se pokoušet i o literární tvorbu. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl písařem na notářství a skladníkem, a výpravčím. Studia práv dokončil roku 1946, právnickou kariéru však odmítl. Vystřídal mnoho zaměstnání. Jako brigádník pracoval ve Spojených ocelárnách na Kladně. Dne 1. 10. 1950 se tehdy šestatřicetiletý slévárenský dělník Bohumil Hrabal přestěhoval do bytu v domě Na Hrázi 24 v pražské Libni, který se mu stal silnou a v podstatě trvalou inspirací a milovaným domovem, v němž vytvořil svá nejlepší díla. Poté se živil jako balič starého papíru ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. V letech 1959–1961 byl kulisákem a příležitostným statistou v libeňském Divadle S. K. Neumanna. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Zemřel 3. února 1997 v Praze. Svoji první knihu publikoval teprve ve svých bezmála padesáti letech. Je třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi.

Jaromír Hampl Zdroj a foto: Divadlo Pod Palmovkou

úvodné snimek:-Albrecht-Bares.