První premiéra letošní sezony ve Studiu Ypsilon – Komedianti
Studio Ypsilon si v průběhu celé této i příští sezony bude připomínat své šedesátiny, uvedení inscenace Komedianti je součástí těchto oslav. Kromě dalších premiér, velké jarní výstavy v Pražském domě fotografie mapující historii Studia Ypsilon a již dlouho avizované knihy o divadelních plakátech Jana Schmida, připravuje mnoho dalších událostí a překvapení.
Kouzelný obrázek nás vrátí do dávných časů, kdy kočovali komedianti po vlastech českých a moravských, uvidíme, jak žili, hráli, cestovali a jak se měli rádi.
O hře Komedianti její autor a režisér Arnošt Goldflam řekl: „Hra vychází ze vzpomínek herců z 19. a první části 20. století, kdy existovaly herecké skupiny pod určitým vedením často zkušených principálů. Takové skupiny cestovaly po českých zemích a hrávaly po městech, městečkách a vesnicích. Mnohdy museli mít herci vlastní vybavení a garderobu, kterou vozili s sebou, bývala to i podmínka pro to, aby byli přijati do herecké skupiny. Bývaly to i manželské páry, někdy měli někteří aktéři štěstí a byli přijati do stálých divadel, kde se často uplatňovali jako stálí členové těchto souborů. Podmínky nebývaly nějak mimořádné a plat býval malý. Herci i herečky museli chodit po domácnostech a nabízet i prodávat vstupenky a zvát na představení. Někdy se dopoledne domluvilo a taky nazkoušelo představení a večer se hrálo, reprízy byly tehdy, když bylo představení úspěšné, zvláště ve větších městech. Ubytování bylo často skromné, třeba i v hostinci, ve kterém hráli, nebo po domácnostech, zrovna tak to bývalo i se stravou. Tržba se často dělila podle okolností a herecké zkušenosti. Za mého mládí byli v divadlech herci, kteří takové kočování ještě zažili. Mnozí z nich popsali svůj veselý i trudný herecký život ve vzpomínkách, často zpracovaných v knihách našich spisovatelů. Pokusil jsem se pročíst zachované vzpomínky a knihy, a to mi bylo inspirací pro moji hru. Tyto vzpomínky jsou často velmi zajímavé i podnětné v tom, jak se dříve divadelníkům žilo. To, co je dnes běžné, zažili mnozí, např. náš slavný herec Rudolf Hrušínský, který třeba doprovázel představení hudbou z gramofonu, což byla tehdy velká novinka. Také osvětlení bylo často jen petrolejovými lampami a podobně, což si dnes už ani nedovedeme představit. Pro mě bylo seznámení se s celou touto érou a hereckým životem té doby mimořádně zajímavé a inspirativní!“
Oceňovaný režisér, herec, dramatik, pedagog a také spisovatel Arnošt Goldflam v Ypsilonce poprvé inscenoval už v roce 1986, kdy spolu se Zdeňkem Hořínkem připravil Dostojevského Krokodýla. Pár let na to následovalo Srdce. V současnosti Studio Ypsilon uvádí z Goldflamových inscenací Babička se vrací, Proměna aneb Řehoř už toho má dost, Vratká prkna, Let do nebe aneb Fata morgana a nyní také hru Komedianti. Donedávna hrál ve Faustovi a Markétce (Nebe), v současnosti hraje ve Spálené 16 (Samuel). Na začátky spolupráce Arnošt Goldflam zavzpomínal také v podcastu Ypsilonka se ptá: „Ono to bylo tak, že když jsem byl ještě v HaDivadle, tak jsme hrávali v Praze Na Chmelnici a chodilo tam hodně lidí, hodně známých, bylo tam hodně plno, a chodil tam taky Honza Schmid tehdy se Zdeňkem Hořínkem. A oni viděli nějaké představení, které se jim zamlouvalo, a protože Honza občas bral do Ypsilonky hosty, tak mě oslovil, jestli bych tady nechtěl něco dělat. A já jsem samozřejmě byl nadšen, protože Ypsilonka bylo jedno z divadel, ke kterým člověk jako mladý vzhlížel, a tak jsem hned řekl, že ano. No a od té doby jednou za čas tady hostuju.“
Herci:
Ředitel, principál společnosti Kryštof Mende
Irma, jeho žena Jiřina Vacková
Pavlínka, jejich dcera, herečka Paulína Laubová
Verunka, herečka Veronika Soumarová
Dolfi, starý herec Zdeněk Dušek nebo Pavel Nový
Věruška, stará herečka, k stáru nápovědka Lenka Loubalová
Večeřovský, herec Jan Večeřa
Jeník, mladý herec, elév Jan Bradáč
Hostinský, Jaroslav Martin Bohadlo
Hudbař Dominik Renč
Všichni herci hrají s velkou radostí, je vidět, že představení je baví. Večer se nese v duchu hravosti. V hlavních rolích excelují Kryštof Mende a Jiřina Vacková. Zdatně jim sekundují i všichni ostatní. Děj má spád, představení nemá hluchá místa.
Tvůrci hry
Režie: Arnošt Goldflam
Výprava: Petra Goldflamová Štětinová
Hudba: Dominik Renč
Pohybová spolupráce: Karel Basák
Dramaturgická spolupráce: Jaroslav Etlík
Povedené jsou kostýmy i scéna Petry Goldflamové Štětinové. Děj se odehrává v hospodě, kde budou herci hrát. Vše velmi dobře podbarvuje hudba Dominika Renče. Výborná inscenace, potěší svým laskavým pohledem na historii kočovných herců. Kočovné společnosti byly zrušeny po roce 1948.
Arnošt Goldflam (22. září 1946 v Brně) v roce 1977 absolvoval studium režie na brněnské JAMU. Během studií režíroval i hrál, po absolutoriu působil v satirickém divadle Večerní Brno, v Hanáckém divadle, po přestěhování z Prostějova do Brna nazvaném HaDivadlo, kde se profiloval jako režisér, herec i autor. Goldflam je autorem více než pětaosmdesáti her a dramatizací (Biletářka, Dámská šatna, Doma u Hitlerů, Horror, Písek, Pohádky pro zlobivé děti, Ředitelská lóže ad.). V současné době píše divadelní hry, knížky (v roce 2005 získal Magnesii Literu za pohádky pro malé i velké Tatínek není k zahození), režíruje, učí, hraje v divadle, v televizi i ve filmu.
Studio Ypsilon vzniklo v Liberci roku 1963 jako nezávislá divadelní experimentální skupina, již založil Jan Schmid, od počátku až dosud leader souboru, tvůrce stylu a poetiky Ypsilonu. Tvůrčí metodou je v Ypsilonu od počátku kolektivní improvizace, programově se pracuje s řízenou náhodou a neukončeností, vyznává se poetika otevřeného díla. Nezbytnou součástí je humor, který vždy osvobozuje a přivádí k nadhledu.
Od konce roku 1978 Studio Ypsilon sídlí v Praze, v raně funkcionalistickém Paláci Olympic ve Spálené 16, v jehož architektonicky působivých prostorách je úspěšně naplňována a koncepčně dále rozvíjena Schmidova prvotní vize divadla jako volně pěstěné zahrady, již lze chápat i jako zmenšený model světa se vší jeho pestrostí a rozmanitostí, který ovládají nejen zákonitosti přírody, ale i pravidla, jež ctí každé společenství slušných lidí, fungující i přes jinakost jednotlivců v příbuznosti a vzájemnosti.
Jaromír Hampl Foto: Studio Ypsilon