RODNÝ DŮM ANTONÍNA DVOŘÁKA
Původně barokní rodný dům Antonína Dvořáka s okolními hospodářskými budovami je
významnou dominantou obce a národní kulturní památkou. V roce 1884 jej zakoupila
rodina Lobkowiczů. Později byl zkonfiskován nacistickým a komunistickým režimem.
V letech 1976–2019 budovu spravovalo Národní muzeum, poté objekt převzala společ-
nost Lobkowicz Collections, o.p.s., která zahájila jeho dlouho očekávanou proměnu
v mezinárodní hudební centrum s novou muzejní expozicí.

Nová muzejní expozice propojí Dvořákovu hudbu s geniem loci jeho rodiště. Inovativní
výstava představí prostředí středočeské vesnice tak, jak vypadala v polovině 19. století,
tedy v době, kdy zde Dvořák vyrůstal. Velký důraz je kladen na zvukovou stránku a sa-
mozřejmě na hudbu. K té budou mít návštěvníci přístup prostřednictvím speciálních
audioprůvodců, jež je seznámí se skladatelovou životní a profesní cestou, vedoucí ze
skromných poměrů jeho rodiště až k celosvětovému uznání.

Architektonický návrh rekonstrukce rodného domu vytvořilo renomované britské stu-
dio Wright & Wright. Řešení muzejní expozice pak připravila společnost Ralph Appelba-
um Associates, jedna z nejprestižnějších firem zaměřených na design muzejních výstav.
Tým, který se na přípravě výstavy podílel, pracoval s výsledky mnohaletého výzkumu
a studia archivních materiálů. Součástí příprav byly také konzultace s historiky a od-
borníky, kteří velkoryse poskytli své znalosti, aby koncepce narativu Dvořákova dětství
tak vychází z interpretace reálných příběhů a událostí.

Rodný dům Antonína Dvořáka a přilehlý areál je prostorem pro pořádání mnoha hu-
debních, komunitních a vzdělávacích programů, koncertů a kreativních dílen určených
všem generacím.
ANTONÍN DVOŘÁK
Příběh světoznámého hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) má počá-
tek v malé středočeské vesnici Nelahozeves, ležící na levém břehu řeky Vltavy 35 km
severně od Prahy. Právě tam se v roce 1841 Antonín narodil Anně a Františku Dvořá-
kovým jako nejstarší z devíti dětí. Jeho otec provozoval řeznictví a hospodu, ve které
hrával při vesnických zábavách na citeru. Chlapec zde prožil většinu dětství obklopen
hudebními vjemy. V kostele sv. Ondřeje, který stojí hned naproti domu a ve kterém byl
pokřtěn, uslyšel poprvé varhany a hlasy místních zpěváků. Zdejší učitel a kantor Josef
Spitz ho učil na housle a Dvořák záhy začal hrát při církevních obřadech i na vesnických
zábavách. V roce 1853 se odstěhoval za studiem z Nelahozevsi do nedalekých Zlonic. Ze
skromných poměrů syna nelahozeveského řezníka a hostinského se postupně stal mezi-
národně uznávaným skladatelem a hudebním géniem.
Ve své hudbě Antonín Dvořák vycházel z české lidové tvorby, jejíž prvky včlenil do své-
ho rozsáhlého díla. Zasadil se o definování českého národního hudebního stylu a pre-
zentoval jej světu. Jeho stěžejní kompozice, včetně Slovanských tanců a proslulé opery
Rusalka, byly s úspěchem hrány v Praze, Vídni a Londýně. Během působení ve funkci
ředitele americké Národní konzervatoře hudby v New Yorku (1892–1895) složil Dvořák
své nejznámější dílo, Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Ta měla premiéru v prosinci 1893
v Carnegie Hall a v roce 1969 se její nahrávka dokonce dostala na palubu Apolla 11, kte-
rou vedl Neil Armstrong při misi na Měsíc.

Dvořák povzbuzoval Američany k poslechu jejich jedinečného hudebního dědictví, ze-
jména černošských spirituálů a hudby původních amerických obyvatel. Ty inspirovaly
nejen jeho vlastní tvorbu, ale také připravily půdu pro americké skladatele a hudební-
ky, jako byli Aaron Copland, George Gershwin a Duke Ellington, a daly vzniknout no-
vým hudebním žánrům, včetně jazzu. Dvořákův vliv rozvíjel a formoval budoucí výrazně
americký hudební hlas.

Přes všechen mezinárodní úspěch Dvořák nezapomněl na svůj skromný původ. Místa
a zvuky dětství, jako hluk vesnické hospody, šumící řeka Vltava, hvízdání parních vlaků
či ptačí zpěv, hluboce zakořeněné ve vzpomínkách na jeho milovanou vlast, se nesly ce-
lým jeho životem a hudbou.
zdroj:Jakub Fajnor
PR Manager
www.lobkowicz.cz
