Výlet do Lázní Toušeň

Lázně Toušeň leží na levém břehu řeky Labe přímo naproti ústí Jizery dvacet pět kilometrů severovýchodně Prahy a pět kilometrů jihovýchodně od města Brandýsa nad Labem. Žije zde 1 400 obyvatel.

Místo je osídleno již po několik tisíciletí. Archeologické nálezy zde dokládají mimo jiné kultury řivnáčskou, staroúnětickou a laténskou. Zlatá záušnice, datovaná do doby 3000 let před Kristem, je nejstarším nálezem zlatého předmětu ve střední Evropě. Již v 9.století zde býval Hrádek. Hradiště střežilo prastarou solnou a jantarovou obchodní stezku z Prahy k Baltskému moři. Roku 1338 Toušeň navštívil tehdejší markrabě Karel, pozdější král a císař Karel IV. Za pobytu na Toušeni sepsal rozsáhlou náboženskou úvahu, kterou pak včlenil do vlastního životopisu Vita Caroli v podobě kapitol XI – XIII. Zásahem Karla IV. byla pak Toušeň ze zástavy vykoupena pro jeho bratra markraběte Jana Jindřicha a listinou privilegií roku 1370 osvobozena od daní. Syn markraběte Jana Jindřicha markrabě Jošt prodal Toušeň pánům z Michalovic. Z místního lomu se v té době vozil kámen do Prahy na stavbu katedrály svatého Víta. Toušeň získal do vlastnictví král Jiří z Poděbrad. Počátkem 16.století koupil Toušeň význačný pražský politik a představitel strany podobojí Mistr Jan Pašek první primátor sjednocených pražských měst. Toušeňský hrádek přebudoval v renesanční zámek a jeho hospodářství rozšířil založením chmelnic, vinic a nových rybníků. Za císaře Rudolfa II, když císařský dvůr pobýval v Brandýse byli na zámku v Toušeni ubytováni významní dvořané. Zámek byl za třicetileté války r. 1639 byl zničen Švédy. V roce 1868 zde byl založen rolnický cukrovar a na železnatém prameni, známém od nepaměti, založil Jan Králík téhož roku malé lázně. Ze zbytků zámku postavil roku 1873 pražský stavitel Josef Svoboda dům se zasklenou oranžerií v patře, podle níž byl objekt pojmenován-Skleněná vila. Majitelé objektu se několikrát vystřídali v roce 1941 zakoupil dům prof. MUDr. Jaroslav Procházka, který v Čechách zavedl očkování proti obrně vakcínou z Kanady. Vila zůstala v rodinném majetku dcery MUDr. Evy Procházkové-Pflugové.

Na základě usnesení zastupitelstva Lázní Toušeně byl 1. března 2006 dům čp. 87, nazývaný Skleněná vila, s přilehlým rozsáhlým pozemkem zakoupen do vlastnictví obce. Úprava parku probíhala v letech 2009–2010 s podporou Evropské unie – Evropského fondu pro regionální rozvoj, Státního fondu životního prostředí České republiky v rámci operačního programu Životní prostředí a za finanční spoluúčasti městyse Lázně Toušeň. Park, pojmenovaný po profesoru Procházkovi, byl pro veřejnost otevřen 10. října 2010. V rámci veletrhu Zelený svět v Brně pak získal 1. místo v celostátní soutěži a ocenění titulem Park roku 2011. Rekonstrukce Skleněné vily se uskutečnila v letech 2010-2012 s podporou fondů Středočeského kraje a městyse Lázně Toušeň. Slavnostní otevření Skleněné vily pro veřejnost proběhlo 23. června 2013.

Skleněná vila nyní slouží jako multifunkční objekt pro kulturní a společenské akce, výstavy, přednášky, zasedání zastupitelstva městyse, koncerty i divadelní představení a je zde umístěna obecní knihovna. Na nádvoří se pořádají i taneční zábavy a letní kino. Ve vile, na nádvoří a v parku se příležitostně konají dětské slavnosti a různá společenská setkání. V případě potřeby poskytuje celý komplex náhradní prostory pro školní výuku a školní družinu. Je možný i pronájem pro rodinné slavnosti (svatby, promoce, narozeniny).

Historie Lázní

Lázně byly r. 1899 rozšířené o slatinné koupele, které přilákaly řadu významných osobností: skladatele Leoše Janáčka, spisovatele Josefa Svatopluka Machara, operní pěvce Emila Pollerta a Otakara Mařáka, herce a režiséra Karla Želenského, písničkáře Karla Hašlera a četné další hosty včetně bratří Josefa a Karla Čapkových. K častým návštěvníkům náležel i synovec následníka trůnu Františka Ferdinanda d‚Este, arcivévoda Karel, který v letech 1908 až 1912 velel eskadroně 7. pluku dragounů v Brandýse. Od roku 1912 slouží hostům kubistická kolonáda. Dílo architekta Otakara Novotného je z litého betonu imitujícího dřevo. Nyní je před kolonádou socha dívky držící v dlaních pramínek vody, vytvořil ji Olbram Zoubek, lidé ji nazývají Zuzanka.

Od let 1943-44 se v Toušeni datují četné pobyty Emila Zátopka, který se zde později se svou manželkou Danou zasloužil o zaměření lázní také na vrcholové sportovce. Za léčebnými kúrami sem tak zajížděli Jarmila Kratochvílová, Helena Fibingerová, Ludvík Daněk a četní další – Jan Železný, Roman Šebrle, Štěpánka Hilgertová, Radek Štěpánek, Ondřej Synek, Martina Sáblíková. Lázeňské procedury v Toušeni absolvovali i spisovatel Bohumil Hrabal a přední herečky Zita Kabátová a Stella Zázvorková. Blahodárné účinky sirnoželezité slatiny, tzv. peloidu, se už dlouhá léta využívají k tepelné terapii. Slatina dokáže skvěle prokrvit organismus, tlumí bolest a uvolňuje svalstvo. Zároveň má výrazně protizánětlivé, antibakteriální a antimykotické účinky. Využívá se především k léčbě pohybového aparátu (např. artrózy kolenních, kyčelních a jiných kloubů) nebo kožních onemocnění (zejména atopického ekzému). Ve Slatinných lázních Toušeň je slatina nejčastěji využívána k procedurám ve formě koupelí a zábalů. V současné době se v lázních uskuteční 60 000 procedur ročně, z toho 17 až 18 tisíc slatinných koupelí. Ústavních pacientů bývá okolo jednoho tisíce (tří a čtyřtýdenní pobyty), ambulantních pacientů bývá ročně osm set.

K 1. lednu 1979 byl Toušeni udělen statut lázeňského místa. V roce 1991 žádala obec o udělení statusu města, ten však udělen nebyl, k 1. květnu 1991 byl obci přiznán úřední název Lázně Toušeň a k 1. srpnu 1993 udělen heraldický znak. Dnem 10. 10. 2006 byl Lázním Toušeni přiznán historický titul městys. Od 1. září 2006 se Slatinné lázně Toušeň staly součástí pražské Fakultní nemocnice Bulovka

Jaromír Hampl Foto: Petr Brodecký, Městys Toušeň