Výstava Jaroslava Ondrišíka

Městské muzeum Františkovy Lázně uspořádalo výstavu obrazů Jaroslava Ondrišíka. Vernisáž proběhla v červnu, Ondrišíkův vnuk Jiří Morkes, (student HAMU v Praze) obstaral hudební program hrou na akustickou kytaru. Výstavu můžete ještě shlédnout do konce října. Vystaveno je 71 obrazů ze všech částí Františkových Lázní.

„Jaroslav Ondrišík se narodil 2. 7. 1946 v Tachově u Máchova jezera. Vyrůstal na Slovensku, v Lazech pod Makytou. Většinu života žije se svou rodinou v obci Střížov, kam následoval svoji ženu. Malování obrazů se začal věnovat již v učení a později na vojně, kdy se sám učil tahy štětce zachytit okolní svět. Ve volném čase pro pořadatele soutěží vypisoval ozdobným písmem diplomy a také dekoroval lidovými motivy sklo a keramiku. V mládí psal básně a hrál závodně fotbal. Předpoklady k výtvarné tvorbě získal po mamince, která se celý život těšila křížkovou výšivkou, malováním jehlou a richelieu. Profesně byl autor úzce spjat s krajinou okolí Františkových Lázní, jejíž proměny v ročních obdobích pozoroval při zemědělských pracích. Malby v této etapě života věnoval v kruhu rodinném, svým přátelům nebo lázeňským hostům, některé těší jejich sběratele. Z téměř dvou set obrazů je jejich výrazná část výsledkem činnosti nedávných let a současnosti.

Autor je inspirován akademickými malíři Antonínem Slavíčkem a Janem Spáčilem. Motivy objevuje při procházkách městem a parky s věrným čtyřnožcem Jacobem. Zachycené fotoaparátem pak bývají předlohou a námětem nové tvorby. Obrazy vznikají jemným předkresem tužkou, malbou temperami, akvarelovými nebo olejovými barvami, často jejich kombinací. Vznosnost stromů, jemnost květin, detaily klasicistních a empirových budov vyjadřuje pomocí pera – jeho letmými doteky, tenkými liniemi. Realistické pojetí, pravdivé, prosté iluzí, je cestou malíře k cíli zprostředkovat skutečný obraz města, jeho ulic, zákoutí a parků. Je touhou zachytit a zapamatovat si daný okamžik. Je přáním vtisknout obrazu schopnost probudit vzpomínku, zaslechnout zurčení pramenů, možná zpěv ptáků nebo hudbu z kaváren. Návštěvníci města si reprodukce obrazů odváží do svých domovů jako vzpomínku na lázeňský pobyt nebo zastavení se při svých cestách. Jako dárky pro blízké nebo přátele putují také do zahraničí. Bývají radostí pro ty, kteří z Františkových Lázní pochází a svůj domov našli jinde a těší také ty, kteří zde se svými rodinami žijí, vychovávají děti a pracují,“ autorka textu Helena Morkesová

Městské muzeum Františkovy Lázně má svůj počátek v roce 1912, kdy se pro budoucí muzeum začaly prostřednictvím sbírky mezi obyvateli shromažďovat první sbírkové předměty. Od roku 2008 muzeum sídlí v někdejším „Hasičském domu“ v Dlouhé ulici poblíž Labutího jezírka. V budoucnu by se mělo muzeum přestěhovat do Společenského domu v centru na Národní třídě. Ke klasicistní stavbě z roku 1795 stavbě přiléhá novorenesanční objekt postavený v letech 1876–1877 Gustavem Wiedermannem. Součástí areálu jsou také vnější terasy. Současná muzejní expozice dokumentuje dějiny lázeňského města od doby odhalení Františkova pramene až po 20. století, místní architekturu a vývoj balneologických metod. Krom mnoha dalšího zde návštěvníci mohou shlédnout historické pohledy lázní, dřevěný svod Františkova pramene z poloviny 18. století nebo původní sochu „Františka“ od Johanna Adolfa Mayerla z roku 1923. Mayerl se narodil v Chebu jako syn hrnčířského mistra a keramika. Vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u J. V. Myslbeka. Ve správě muzea je také hrad Seeberg (Ostroh). Díky spolupráci se Západočeským divadlem v Chebu se v sezoně každý pátek konají noční prohlídky hradu s herci Západočeského divadla. Další atrakcí ve správě muzea je Komorní hůrka, vyhaslá čtvrtohorní sopka. J.W. Goethe byl nejen literární génius, ale také vášnivý přírodovědec, o tuto lokalitu se zajímal. Díky jeho iniciativě začala v roce 1834 ražba průzkumných štol, které měly potvrdit vulkanický původ sopky. Štoly nechal vykopat Goethův přítel hrabě Kašpar Šternberk, jeden ze zakladatelů Národního muzea. Goethe se však vykopání štol nedožil, zemřel dva roky předtím, než se ražba uskutečnila. Letos se uskutečnila prohlídka Komorní hůrky, a to 23. srpna, u příležitosti 276. výročí narození J. W. Goetheho.

Muzeum se stará rovněž o Přírodní rezervaci Soos leží přibližně 6 km severovýchodním směrem od Františkových Lázní. Tato oblast historického Sooského lesa („Soos silva“) o rozloze 221 ha byla za národní přírodní rezervaci prohlášena roku 1964. Veřejnosti je ovšem prostřednictvím 1,2 km dlouhé, podlážkové naučné stezky opatřené informačními tabulemi přístupná pouze dílčí část rezervace. Sooská oblast představuje rozsáhlá rašeliniště a slatiniště, kde v tzv. mofetách – nazývaných také bahenními sopkami – vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý. Záchranou stanici pro poraněné živočichy provozuje Městské muzeum Františkovy Lázně při přírodovědném pracovišti Soos od roku 1988. Je součástí Národní sítě stanic pro handicapované živočichy a od roku 2004 finančně podporována ČSOP. Prohlédnout si lze také muzejní expozice o přírodě rezervace a jejího okolí, rozsáhlou expozici „Ptačí svět Chebska“ a paleontologickou expozici „Dějiny země“, jejíž součástí jsou modely prehistorických ještěrů v životní velikosti. 

Jaromír Hampl Zdroj a foto: Městské muzeum Fr. Lázně, J. Hampl