Křest CD Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky OPERETTE GALA

Vydavatelství Radioservis představilo společné album Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky OPERETTE GALA, nahrané se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Roberta Jindry. Na CD jsou známé melodie z nejslavnějších i méně známých operet jako je Veselá vdova, Guiditta, Hraběnka Marica, Země úsměvů, Gasparone, Noc v Benátkách, Čardášová princezna, Krajánek Straubinger, Netopýr, Marnotratník, Vídeňská krev, zpívané v německém jazyce. Křest proběhl v prostorách historické budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v kavárně ve stylu art deco Radiocafé.

Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Johann Strauss mladší, Edmund Eysler a Carl Millöcker jsou představiteli různých generací autorů operety, trvale úspěšného a stejně tak trvale podceňovaného žánru hudebního divadla. Pověst pokleslé a trochu zastaralé lidové zábavy není spravedlivá. V operetě existují také velmi podařená díla, jak po hudební, tak po dramatické stránce. Straussův Netopýr z roku 1874 patří k těm nejlepším. Vtipný kolotoč zápletek obohacený melodiemi v rytmu valčíku i čardáše se stal jedním z nejznámějších reprezentantů zlatého věku vídeňské operety. Na repertoáru bývá i v operních domech. Obdobným šarmem oplývá Veselá vdova z roku 1905, dílo Franze Lehára, proslulého Vídeňana absolventa pražské konzervatoře, žáka Antonína Dvořáka. Díla Carla Millöckera jsou méně početná a méně známá, rakouské hudební prostředí, zato výrazně spoluvytvářely desítky Eyslerových operet. V první polovině 20. století vynikly vedle Lehárových děl zejména Kálmánovy operety Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica, nabízející nesmrtelné melodie a neméně skvěle naplňující pravidla a znaky žánru.

První impuls na vytvoření operetního CD vzešel od Radioservisu. Kateřina Kněžíková prozradila: „Vybírala jsem si melodie, které se mně dobře zpívali, kromě první písně. Tu jsem si dala na začátek a pak už to bylo fajn. Když něco člověk nedělá tak má dojem, že to neumí. Pustili jsme se do toho s pokorou, ale nebylo to nic snadného. „Adam Plachetka dodal: „Vše v operetě je pro tenor, a ne pro můj basbaryton. Vybíral jsem méně známé árie. Neměl jsem to tak náročné. Vídeň jako město je spjaté s operetou. Věčný tradicionalismus a mírně zpátečnický pohled na svět je stále ve Vídni přítomen. Kombinace noblesy, humoru a okázalosti, tradice plesové kultury, to je duch Vídně. Unikátní je i vídeňská němčina.“ Na otázku, zda je možné, že bychom dvojici uviděli vystupovat v operetě řekl Plachetka, že to „není na pořadu dne. Je to ale pravděpodobnější než účast v muzikálu. „Vídeňský kuplet Hobellied sem vlastně nepatří; nepochází ani z žádné operetní partitury. Jednou jsem ho slyšel, učaroval mi a zatoužil jsem ho ke všem Lehárům, Straussům a Millöckerům připojit. Raimundova Hobellied z roku1834 je prošpikována narážkami na vídeňskou dikci. Ve Vídni jsem žil, mám ji pod kůží a přiznávám se, že ve standardním operetním repertoáru ty sklony musím spíš potlačovat než akcentovat“, dodal Adam Plachetka. Na křtu byl přítomen i dirigent Robert Jindra: „Znám se s oběma, není třeba slov. Vím, co mohu od nich čekat a co musí oni čekat ode mne.“ Pavla Břínková přiblížila zlatou éru české operety: „Studovala jsem operní obor a v šestém ročníku jsem uspěla v konkursu v HDK na roli v prvním zdejším muzikálu West side story. Od roku 1970 jsem v HDK, letos je to už 55 let. Za tu dobu jsem měla asi 60 premiér. A ještě dodala: „Tleskám Vám, že jste udělali operetě reklamu.“ Její dlouholetý partner Jan Ježek vysvětlil: „Já jsem byl angažován v roce 1978 v pátém ročníku konzervatoře, za deset let jsem v Plzni odehrál 42 premiér. Pak jsem přešel do HDK. V roce 1991 jsem se úspěšně účastnil konkurzu do opery Národního divadla. Od roku 1992 pořádáme koncerty, do tisícovky mně chybí dva“.

O pěvcích

Rodák z Prahy Adam Plachetka je absolventem Pražské konzervatoře a HAMU. Je laureátem řady soutěží, například MPS Antonína Dvořáka. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. Od září 2010 je Adam Plachetka stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Adam Plachetka zpívá pravidelně na takových jevištích, jako je Metropolitní opera, Vídeňská státní opera nebo milánská La Scala.

Kateřina Kněžíková na Pražské konzervatoři absolvovala v roce 2007, poté absolvovala magisterské studium klasického zpěvu na HAMU (2010). V roce 2005 debutovala jako Zerlina v Mozartově Don Giovannim na prknech Národního divadla. Zde se také stala roku 2006 stálou členkou souboru. Za nahrávku alba Phidylé, které nahrála s Janáčkovou filharmonií pod taktovkou Roberta Jindry získala cenu BBC Music Magazine Vocal Award za rok 2022

Jaromír Hampl Zdroj a foto: Radioservis, ND, A. Plachetka, P. Brodecký