Pavel Šporcl podporuje sociálně znevýhodněné děti
Příspěvky na mimoškolní vzdělávání pro děti ohrožené chudobou předává Nadace Naše dítě již pátým rokem. Jen v loňském pomohla navštěvovat kroužky 233 dětem příspěvky v celkové výši
653 573 Kč. Patrony projektu a aktuální sbírky Nadace Naše dítě jsou Pavel Šporcl a Bára Kodetová.
Projekt Nadace Naše dítě zaměřený na mimoškolní vzdělávání nepodporuje pouze hudební vzdělávání, ale prakticky všechny oblasti zájmové činnosti: sportovní a výtvarné kroužky, doučování, přípravky na přijímací zkoušky, školy v přírodě, školní výlety či letní tábory.
„Věrce, která je v pěstounské péči své babičky, jsme zaplatili lekce klavíru a houslí, Karolíně doučování a přípravu na přijímací zkoušky na střední školu a pětiletému Damiánovi školku v přírodě. To jsou jen některé příklady dětí ze znevýhodněného sociálního prostředí, kterým jsme přispěli na mimoškolní činnost. Žádostí o tuto formu finanční podpory však máme mnohem víc, proto jsme se rozhodli vypsat sbírku. Jejími partony se stali Pavel Šporcl a Bára Kodetová,“ upřesňuje Iva Kozáková, ředitelka Nadace Naše dítě.
Třetina dětí v ČR nenavštěvuje žádný kroužek a nejezdí ani na školní výlety či letní tábory. Chudoba je tzv. neviditelný handicap, znevýhodňuje děti v různých oblastech života, ve vzdělávání a vůbec v motivaci něčeho v životě dosáhnout, zároveň může narušovat vztahy s vrstevníky, a celkově tak negativně působit na vývoj mladé a dospívající osobnosti.
Nejvíce ohrožení příjmovou chudobou jsou rodiče samoživitelé s dětmi, kteří tvoří celkem 12 % naší populace. Většinu z nich tvoří samoživitelky a s jedním rodičem vyrůstá přibližně 336 000 dětí. Třetina těchto rodin musí vyjít s příjmem okolo 10 000 až 20 000 Kč. Takže peníze na cokoliv navíc kromě nájmu a jídla, nemají.
Právě mimoškolní aktivity přitom umožňují dětem rozvíjet jejich znalosti, talent či sportovní dovednosti a také fantazii. Pomozte společně s námi umožnit těmto dětem prožití normálního a šťastného dětství, na které budou moci vzpomínat.
„Můžeme zmínit příběh sedmnáctileté Lindy, která se potýká s autismem, ale má obrovský hudební talent, hraje na několik hudebních nástrojů a má absolutní sluch. Přes svůj mentální a částečně fyzický hendikep by se ráda hudbě věnovala na profesionální úrovni, aktuálně má podanou přihlášku na konzervatoř. Linda má sestru, která pro změnu oplývá nadáním tanečním. Maminka je ovšem na obě děvčata sama a je to pro ni tedy velmi finančně náročné, proto dívkám na kroužky opakovaně přispíváme, pokud je to v našich možnostech,“ doplňuje Zuzana Šafářová z Nadace Naše dítě.
Sbírku můžete podpořit zde:
https://www.nasedite.cz/sbirka-mimoskolni-vzdelavani-pro-socialne-znevyhodnene-deti-67
Více o projektu:
Velmi děkujeme za jakoukoliv podporu pro sociálně znevýhodněné děti. Kroužky zlepšují celkovou kvalitu jejich života, přispívají k lepšímu začlenění do kolektivu a společnosti, napomáhají učení se spolupráci v týmu a zvyšují možnosti uplatnění v budoucím životě.
Mini-rozhovor s Pavlem Šporclem:
Jak moc je podle Vašeho názoru důležité, aby děti měly možnost se ve svém volném čase věnovat nějaké zájmové činnosti?
Je to opravdu důležité – nejen pro rozšíření jejich obzorů, ale i proto, aby měly smysluplné volnočasové aktivity a neměly tendenci dělat hlouposti.
Kromě hudby, věnoval jste se v dětství ještě něčemu jinému?
Ano, závodně jsem plaval. Byl jsem poměrně dobrý, vyhrával soutěže. Ale pak jsem potřeboval na housle cvičit víc a víc, tak šlo plavání stranou.
Chodily vaše děti do zájmových kroužků?
Ano, naše tři dcery chodily na tanečky, malování, tanec, plavání, housle, violoncello, klarinet a klavír.
Myslíte, že by to měla být dnes samozřejmost pro všechny děti?
Určitě. I proto existuje známé rčení „Kdo si hraje, nezlobí“.
Co pro vás představuje dobrý skutek?
Cokoliv, co pomůže někomu jinému.
Jaký smysl a místo ve vašem životě má charita/dobročinnost?
Obrovský. Mým životním krédem je „když mohu, tak pomohu“. Odehrál jsem desítky benefičních koncertů, pomáhám finančně při mimořádných situací, dlouhodobě i českým paterčatům. Pomáhat je pro mě důležitou součástí života.
Mgr. Zuzana Šafářová