Navštivte Orlické hory, poznáte malebnou přírodu i památky

Chráněná krajinná oblast Orlické hory byla vyhlášena v roce 1969, rozkládá se na ploše 204 km.² Bránou do Orlických hor a letoviskem je Rokytnice, žije zde 2160 obyvatel. Okolními horami, které mají svůj nynější název podle řeky Orlice od roku 1836, vedlo několik důležitých obchodních cest, z nich nejdůležitější byla Stezka kladskopolská a Solná, směřující z Prahy až k Baltickému moři. Výlet do Orlických hor nabízí krásné výhledy, historické památky a aktivní výlety pro celou rodinu.

První písemná zmínka o Rokytnici pochází z roku 1318. Rokytnice byla součástí rychnovského panství, z něhož se vyčlenila teprve v roce 1487 v důsledku dělby majetku mezi příslušníky rodu Rychnovských. Na přelomu 15. a 16. století Rokytnici vlastnila Johanka Rychnovská, která pozvedla hospodářskou úroveň panství. Novým majitelem Rokytnice se stal v roce 1567 Jáchym Maušvic z Armenruh, německý šlechtic. Jeho syn Kryštof, který nechal po roce 1600 přestavět zdejší tvrz na zámek. Kryštof také nechal v blízkosti zámeckého areálu postavit nový kostel Nejsvětější Trojice, který měl sloužit jako rodová hrobka a zároveň jako protestantský chrám V r.1627 celé panství koupil Jan Mikuláš z Nostitz. Ota z Nostitz, syn Jana Mikuláše, se stal zakladatelem rokytnické větve rodu. Rokytnice poté až do 20. let 20. století zůstala v držení rodu Nostitzů, za nichž došlo k rozvoji města i celého panství. V roce 1906 byla otevřena místní dráha Doudleby nad Orlicí – Vamberk – Rokytnice. Po vzniku ČSR v roce 1918 se tehdejší většinové německé obyvatelstvo odmítlo přihlásit k novému státu a začlenilo se do separatistické Provincie Sudetenland. Československé vojsko obsadilo Rokytnici 15. prosince 1918 během jedné hodiny. Rozvoj města po roce 1918 byl reprezentován stavbou nového hotelu na náměstí a opravami historických budov (kostel, zámek, Hotel Markrabě) i rozšířením místního průmyslu. Počet českých obyvatel stoupl, v roce 1938-380, Němců 700. Na základě Mnichovské dohody ze září 1938 byla celá oblast připojena k Německé říši. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto.

Muzeum Orlických hor

Po návštěvě budovy městského úřadu z r. 1883 jsme navštívili Muzeum Orlických hor, které vzniklo v objektu bývalé sýpky z první poloviny 19. století. Obnova proběhla v letech 2011-2013. Moderní a interaktivní expozice „Přírodou za řemesly Orlických hor“ přibližuje přírodu a zaniklá i živá řemesla Orlických hor. V muzeu se můžete zaposlouchat do dvou desítek zvuků přírody, brodit se potokem, vidět zblízka čápa černého i řešit kvízy. Hned u vstupu upoutá příchozí ohromná prosklená voliéra. Je vysoká devět metrů a prochází všemi třemi patry budovy. Uvnitř je strom, na kterém je umístěno 55 druhů ptáků, kteří se v Orlických horách vyskytují. Ani jeden z těchto tvorů nezahynul záměrně za účelem jeho preparace. Než návštěvník opustí přízemí, projde kinosálem, ve kterém se promítá film Tajemství jelena lesního. Kromě toho se v něm konají i různé přednášky. Na okolních stěnách jsou umístěny panely s historií, faunou i flórou Orlických hor, upoutá i mapa Orlických hor vyřezaná ze dřeva.  Další interaktivní prvek představují speciálně upravené podlahy. Na nich se můžete projít například řekou, kdy vám pod nohama plují ryby, stoupat horskou strání plnou kamení nebo se brouzdat spadaným listím. Vše je doprovázeno zvuky. Kameny o sebe narážejí, listí šustí, a tak není divu, že právě tato část zejména děti hodně baví. Následující část expozice se zaměřuje na řemesla a začíná sklářstvím, které úzce souvisí i s popelářstvím, dále je zde zastoupeno řemeslo kovářské a také papírnické. Další řemesla jsou představena ve 3. patře. Model zobrazuje Rokytnici v 17. století. Papírenství představuje model papírny. Ota z Nostitz získal privilegium na zřízení papírny v Rokytnici od Ferdinanda III. v roce 1644. Součástí jsou interaktivní dílny. Na počítači si najdete, jak se, co dělalo. A vše potřebné k výrobě pak najdete v zásuvkách. Vyzkoušet si tak můžete například malování na sklo, a podobně. Dále se dostanete k textilnictví, typickému řemeslu Orlických hor. Tam dokážete podle videa utkat na malém stavu třeba kousek koberečku. Cílem muzea je zprostředkovat návštěvníkům co nejsilnější zážitek v příjemném prostředí, umocněný i možností vlastního výrobku. Vyzkoušet si můžete například výrobu perličkových vánočních ozdob, tkalcovství nebo výrobu lubových krabiček, kterou návštěvníci hodnotí jako nejnáročnější. Každá dílnička má svůj stůl a vitrínu se znázorněným postupem, včetně monitoru s instruktážním filmem, který názorně komentuje rozfázovaný postup řemeslné práce. Ve 4. patře můžete obdivovat betlémy, skleněné ozdoby i staré úly.  Druhé patro je věnováno ornitologu Karlu Plachetkovi, z jeho sbírky je většina vystavených ptáků. Plachetka byl spoluzakladatelem a činovníkem Československé ornitologické společnosti. Rovněž se připomíná obnova sýpky, která byla oceněna cenou Gloria musaealis v roce 2013.

Procházka městem

Na rohu náměstí je kostel Všech svatých postavený v barokním slohu v letech 1679–84 na místě staršího dřevěného kostela zničeného požárem. V roce 1939 byly Sudety první, kdo musel odevzdat zvony. Od roku 2018 jsou tu tři nové zvony ze zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrychové, která patří k největším v Evropě. Skvělým průvodcem městem nám byl historik a bývalý starosta (2017-2023) Petr Hudousek, spoluautor knihy Rokytnice v Orlických horách včera a dnes.

Legenda o medvědovi a památky

Podle legendy se v dávných časech zatoulal na náměstí v Rokytnici medvěd, kde vyvolal paniku mezi obyvateli. V nastalém zmatku vylezl na lípu. Ozbrojenci ho pronásledovali, a nakonec ho zabili kopími. V roce 1852, kdy byla Rokytnice povýšena na město, převzala do městského znaku medvěda na lípě bodaného zbrojnoši.

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 2003. Na pravidelném obdélníkovém náměstí severovýchodní roh vyplňuje kostel Všech svatých a celou západní stranu tvoří renesanční zámek s arkádovým nádvořím z let 1548-53, upravený barokně. Kousek dál je zámecký kostel Nejsvětější Trojice s hrobkami Mauschwitzů a Nostitzů. Náměstí je lemováno stavbami o jednom až dvou podlažích, historicky cenné jsou podsíňové domy z počátku 18. století. Uvnitř náměstí stojí busta T. G. Masaryka, mariánský sloup a empírová kašna z roku 1886. Na náměstí přímo navazuje historická židovská obec. První židovské rodiny přišly do města v roce 1697 a usadily se v ulici vedoucí z jihozápadního rohu náměstí, dnešní ulice J.V. Sládka. Ušli jsme Sládkovou ulicí 200 m a objevil se hotel Rokytenka. Hotel má kapacitu 48 lůžek. Od roku 2009 tu provozuje obchod „Rokytnické dobroty“ David Kadlec. Hlavní specialitou regionálních produktů je uzené maso, specializují se i na výrobu dalších masových výrobků, dostanete tu i výborný chléb. České maso nakupují v Žamberku. Maskotem, ochráncem poctivých chutí a milovníkem všeho, co voní je čuník Dobrota. K hotelu patří rybníček s lovem ryb, zařídí i možnost jízdy na koních. Pod hotelem je pěkná malá mini zoo, ve které můžete vidět osla, kozy, ovce, lamy a pštrosa. Naproti na trávníku přes cestu je obrovská dřevěná loď, děti si tady užijí, a navíc mají k dispozici i krásné dětské hřiště.

Železniční muzeum

Za návštěvu stojí nedaleké železniční muzeum na nádraží v Rokytnici. Železniční muzeum je v budově původní výtopny parních lokomotiv z roku 1906, pro veřejnost bylo otevřeno roku 2010. Budova je vyhlášena kulturní památkou ČR. Muzeum provozuje Letohradský železniční klub (LŽK) ve spolupráci s Městem Rokytnice. Předseda klubu Pavel Mudruňek nás muzeem zasvěceně provedl. Členové klubu, milovníci železnice, pracují v muzeu zdarma ve svém volném čase, a dokonce i o dovolených. Téměř každý malý kluk si hrál s vláčky. Členům klubu láska a vášeň k železnici zůstala. Mají tak obrovskou zásluhu na tom, že skvělé stroje našich dědů zůstanou pro obdiv dalších generací. Dominantou expozice je parní lokomotiva 328.011, dále fotografie, dokumenty a trojrozměrné exponáty. Uvidíte také vůz s expozicí modelového kolejiště Bi 4-8936 a vnitřní expozici v budově sousedící s výtopnou. Občanské sdružení Letohradský železniční klub svou brigádnickou činností opravilo a zpřístupnilo prozatím první a zároveň největší část původní budovy z r. 1906 – remizovací prostor pro parní lokomotivy. Návštěvník zde zhlédne např. největší exponát – parní lokomotivu 328.011, obrazový a listinný materiál z historie trati, zvláště pak o každé zastávce na této dvacet kilometrů dlouhé lokální trati. Dále některá speciální zařízení používaná k zajištění vozidel na horských tratích, části zabezpečovacího zařízení a některá původní zařízení remízy související s parním provozem i řídící pult. Budova výtopny obsahuje kromě remizovací části dále vodárnu a samostatnou studnu. Novou atrakcí je jízda drezínou na ruční pohon, a s tím související exponáty traťového hospodářství. Ve venkovní expozici jsou umístěna i návěstidla a další větší zařízení. Sběratele kuriozit potěší stylová památka ve formě vstupenky v podobě klasické lepenkové jízdenky, která bude označena datumovkou a zároveň můžete využít jejího proštípnutí dnes již historickými kleštěmi průvodčího. Pokud si zakoupíte občerstvení doveze vám ho minivláček.

Největší exponát

Parní lokomotiva 328.011 byla vyrobena závodem ČKD Sokolovo r.1956 pod výrobním číslem 3704. Jedná se stroj typizované řady CP600, tj. uspořádání tří hnacích náprav „C“, na přehřátou páru o výkonu 600 koní. Byla původně určena pro Severočeské doly výtopna Komořany. Od r.1970 jezdila na různých dolech. Roku1985 zemědělci se Slatiny nad Zdobnicí sháněli zdroj páry pro svou pařírnu a sušárnu brambor. Lokomotiva byla přemístěna mimo kolejovou síť a začala jako stabilní kotel vytápět. Díky tomu zůstala relativně kompletní. O lokomotivu se začala zajímat skupina zaměstnanců lokomotivního depa v Letohradu, pozdější zakládající členové LŽK. V prosinci 1992 proběhl transport do depa Letohrad. V roce 1996 proběhla úspěšná TBZ (Technická bezpečí Zkouška) lokomotivy a pod novým označením 328.011 začala svůj nový život jako nostalgické vozidlo ČD. 328.011. Následně v letech 1996–2000 najezdila na různých akcích přes 9000 km. Po vzniku projektu regionálního muzea v Rokytnici v Orlických horách byla lokomotiva v roce 2008 přemístěna do prostor tamější výtopny. Na konci roku 2019 se podařilo lokomotivu odkoupit od ČD. Lokomotiva je zapsaná v seznamu kulturních technických památek.

Muzeum lze navštívit v měsících květen, červen, září a říjen, vždy v sobotu od 10 do 16 hodin a v hlavní prázdninové sezóně v červenci a srpnu vždy v sobotu i neděli ve stejných hodinách. Muzeum nabízí prodej upomínkových předmětů s železniční tématikou). Popis tvrze Hanička bude v následujícím článku.

Jaromír Hampl

Zdroj a foto: Město Rokytnice, Orlické a Železniční muzeum, hotel Rokytenka