TŘI PREMIÉRY V SEZÓNĚ 2025 – 2026 Amadeus S Oscarem se nerozvedu! Pan Kaplan má třídu rád
AMADEUS
Peter Shaffer
Premiéra 16. října 2025
Divadlo Na Fidlovačce
Strhující příběh o setkání geniality a průměrnosti.
„Hra britského dramatika Petera Shaffera na motivy životního osudu génia Mozarta a jeho soka Salieriho slaví úspěchy po celém světě. Fáma, že Antonio Salieri zabil Wolfganga Amadea Mozarta existovala už na začátku 19. století a Shaffer zdaleka nebyl prvním autorem, který se tímto námětem zabýval. A přestože ve skutečnosti se oba skladatelé osobně i profesně respektovali, Shafferovo drama (1979) – a později především oscarový film Miloše Formana (1984) – učinil z Mozarta a Salieriho symboly nevraživého střetu geniality a průměrnosti,” uvádí k základu příběhu dramaturgyně Anna Smrčková. „Oba hrdinové mají neobyčejný talent, ale také neobyčejné ambice, usilují o přízeň císařského dvora i vídeňského publika, ale také o lásku a pochopení. V jejich fascinujícím boji na život a na smrt nechybí vášeň, intriky ani humor. Shafferův text rozhodně není jen historickým ohlédnutím do minulosti. Amadeus je výborně vystavěný, nabízí skvělé herecké příležitosti a řadu aktuálních otázek,” doplňuje dramaturgyně.
www.fidlovacka.cz
Foto: Alena Hrbková
AMADEUS
Peter Shaffer
Režie: Jakub Nvota
Překlad: prof. Martin Hilský
Asistent režie: Petr Veselý
Dramaturgie: Anna Smrčková
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudební nastudování: Mario Buzzi
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart, Antonio Salieri, Mario Buzzi
Choreografie: Ivana Hannichová
Herecké obsazení:
Antonio Salieri Jan Holík
Amadeus Denis Šafařík
Konstance Aneta Krejčíková
Josef II. Lukáš Pečenka
Tereza Salieri Martina Šťastná
Kateřina Cavalieri Vendula Příhodová
Větříček a další Lukáš Jurek
Lukáš Rous
Bronislav Kotiš
Martin Überall
ROZHOVOR
S DENISEM ŠAFAŘÍKEM VSTOUPÍ NA JEVIŠTĚ FIDLOVAČKY AMADEUS
Amadeus. Při vyslovení tohoto jména si zcela přirozeně doplníme Wolfgang Amadeus Mozart. Vybaví se nám árie Královny noci, předehra z Figarovy svatby či snad pronikavý smích filmového Amadea režiséra Formana. Jaký bude Amadeus Denise Šafaříka, divadelního a filmového herce s mladistvým šarmem a nevšední energií?
Denisi, tvůj stále chlapecký vzhled klame, nejsi už rozhodně žádný kandrdas, tedy začátečník v herecké branži. Máš za sebou řadu rolí v divadle i před kamerou. Přesto, jaký je to pocit, když víš, že máš na jevišti ztvárnit takového velikána, jakým Mozart bezesporu byl?
Upřímně, je to velmi stresující pocit. Cítím obrovskou zodpovědnost. Vůči Amadeovi i vůči divákům. Genia nejde hrát, tím se musíte stát.
Vzpomeneš si ještě, jak jsi reagoval, když ses o nabídce hrát tuto roli poprvé dozvěděl?
Pamatuji si, že jsem byl na Tenerife a celý ostrov jsem obcházel. Byl jsem unavený a přemýšlel jsem nad tím, zda není čas pověsit herectví na hřebík. Pak přišla tahle nabídka a já se jen zasmál.
Jak se cítíš u nás na Fidlovačce?
Zkouším tu poprvé a cítím se tu dobře a bezpečně. Mám milé a talentované kolegy, trpělivého režiséra.
Co ty a hudba? Slyšel jsem, že pilně cvičíš i hru na klavír. Jak se ti v tomto směru daří?
Ke hře na hudební nástroj jsem nikdy nebyl veden, ale k hudbě samotné mám velmi vřelý vztah. Když jsem začal navštěvovat hodiny piana, zjistil jsem, že to bude pořádný oříšek. Cvičím pilně, ale zda to k něčemu bude, to se teprve uvidí. Ale jestli mám na herectví něco rád, tak je to právě učení se novým věcem. A ten pocit, že mi něco nejde, a já se s tím peru, také není k zahození.
Každému z nás se při vyslovení jména tohoto hudebního génia něco vybaví. A nejspíš to bude slavný film Miloše Formana z roku 1984. Kde bereš inspiraci, abys vytvořil svého Amadea? Jaký bude?
Film jsem viděl před dávnou dobou a v tento moment ho ani vidět nechci. Musím Amadea najít sám v sobě. Někde tam uvnitř musí existovat – alespoň jeho střípek. A až pak uvidíte, jaký bude.
Jak se ti spolupracuje s režisérem Jakubem Nvotou a hereckými kolegy? Skladatele Salieriho hraje Jan Holík a tvou ženu Constance ztvární Aneta Krejčíková. Jak se ti s nimi zkouší?
Celý tým je velmi dobře poskládaný. S některými hereckými kolegy jsem se znal z dřívějška a ostatní stále ještě poznávám. Ale cítím vzájemnou chemii a respekt. A pan režisér nekřičí, je zábavný, přemýšlivý a hodný (a samozřejmě má i další kvality). A tak to mám rád.
Proč by měli diváci na všechna dosavadní ztvárnění Amadea zapomenout a přijít k nám na Fidlovačku? Na co se můžou těšit?
Myslím, že nemusí zapomenout. Ale mohou si naopak zase připomenout život genia, který z tohoto světa odešel velmi brzy. Najít sami sebe. Prožít si život tak úzce propojený s hudbou, že se nakonec nedal přežít.
Děkuji za rozhovor. M. Zelenka
S OSCAREM SE NEROZVEDU!
Rudolf Kubík
Premiéra 19. listopadu 2025
Divadlo Na Fidlovačce
Původní českou hru (z hollywoodského prostředí) uvádíme ve světové premiéře.
S Oscarem se nerozvedu! je černá komedie z období konce „starých dobrých časů v Hollywoodu“. Slavná scenáristka a hvězda stříbrného plátna, jinak dvě sestry s velmi nekonvenčním smyslem pro humor, přivítají ve své luxusní vile novináře Johna s trochu záhadným posláním. Má se sestrami pořídit exkluzivní rozhovor přímo v předvečer předávání Oscarů. „Tento úmysl se ale zvrtne
v bláznivou slovní přestřelku a téměř detektivní zápletku s nečekaným rozuzlením, do které se zamotají dvě další postavy. Co z toho může vzejít? Nechte se překvapit!“, vzkazuje divákům tvůrčí tým v čele s režisérem Petrem Veselým, který je podepsán pod úspěšnou inscenací muzikálu DONAHA! Uvedenou v DNF loni na podzim.
„Komedii z prostředí filmových hvězd napsal herec Rudolf Kubík a dvě hlavní role padnou jako ulité dámám Ivaně Chýlkové a Ludmile Molínové. Kromě Ondřeje Volejníka a autora samotného si s nimi zahraje Eliška Nezvalová“, dodává dramaturgyně Kristýna Tejmarová.
www.fidlovacka.cz
Foto: Alena Hrbková
S OSCAREM SE NEROZVEDU!
Rudolf Kubík
Režie: Petr Veselý
Dramaturgie: Kristýna Tejmarová
Scéna: Petr Veselý a Milan Kotovic
Kostýmy: Jana Chamlarová
Hudební nastudování: Petr Ožana
Herecké obsazení:
Betty Ivana Chýlková
Paola Ludmila Molínová
John Ondřej Volejník
Charles Rudolf Kubík
Tita Eliška Nezvalová
ROZHOVOR
IVANA CHÝLKOVÁ JE SLAVNÁ HOLLYWOODSKÁ SCENÁRISTKA
Diváci Fidlovačky se mohou těšit na hereckou ikonu Ivanu Chýlkovou, která poprvé vstoupí na prkna nuselské scény, a to v roli úspěšné scenáristky Betty v černé komedii S Oscarem se nerozvedu! Událost je navíc zpestřena tím, že novinku napsal herecký kolega Rudolf Kubík. Jde tedy o původní českou hru (z hollywoodského prostředí), kterou Fidlovačka uvádí ve světové premiéře.
Myslím, že mluvím za všechny kolegy, když řeknu, že máme velikou radost, že ses rozhodla hrát na Fidlovačce. A věřím, že stejné nadšení budou sdílet i naši diváci. Zkoušení je na začátku a je mi jasné, že se teprve rozkoukáváš. Ale přesto se zeptám – co tě už nyní napadne, když se řekne Fidlovačka?
Bude to znít určitě zvláštně, ale kdykoliv se řekne Fidlovačka, nejprve mi naskočí rým, který jsem nabrala v dětství, a myslím, že nejenom já… a to „Aneb žádný hněv a žádná rvačka“… a hned potom, samozřejmě, divadlo v Nuslích.
Černou komedii, ve které budeš hrát hollywoodskou scenáristku Betty, napsal herec Rudolf Kubík. Slyšel jsem v kuloárech, že ti roli ve své hře nabízel už před lety, ale tehdy jsi odmítla. Je to pravda? A proč jsi nyní souhlasila?
Pokud tu hru uvidíte, pochopíte, že i Mistr Kubík se někdy utne, myslím v té nabídce. Když mi tu roli nabízel, bylo mi kolem 40 let… takže v nejlepších letech. A tohle je příběh dvou stárnoucích sester, dávno za zenitem… čili jsem mu řekla, že pokud nezná žádné herečky 60+, tak bude muset s touhle nabídkou přijít nejdřív za 20 let… no, a on přišel. A člověk by to měl splnit, když něco slíbí. Čili teď je na nás s Ludmilkou, abychom mu jeho dílo zdárně dovedly do konce.
Jsi úspěšná ve všech hereckých disciplínách. Na jevišti v činohře i v muzikálu, ve filmu i v televizi. Jsi skvělá v dabingu. Neláká tě vtisknout tvůj báječný smysl pro humor do scénáře? Třeba se naplní, co hlásá titulek našeho rozhovoru.
Děkuju, to se hezky poslouchá. Ale to, že je člověk na něco nadanej, neznamená, že jeho talent obsáhne všechny obory, které má rád a líbí se mu. Například výtvarné umění obdivuju, ale malovat opravdu neumím. To, že ráda čtu, neznamená, že dobře píšu. A tak dále. To bych musela zkusit… a k tomu bych musela mít nutkání… a to zatím nemám. Ale na druhou stranu je to obor, se kterým můžete začít kdykoliv, takže kdo ví…
Tvou divadelní sestrou bude Ludmila Molínová. Jak se těšíš na vaše další herecké setkání? Stejnou otázku jsem v rozhovoru položil Ludmile, tak mě velice zajímá tvá odpověď.
To se těším opravdu moc. My se seznámily při Billy Elliotovi, kterého jsme spolu hrály šest let v Plzni. Takže jsme spolu strávily hodně času i mimo jeviště, a to v autě, neboť jsme dojížděly hrát z Prahy. Ludmilka je nejen velenadaná herečka a zpěvačka, ale je to i velmi energická, dobrosrdečná, sečtělá a velezábavná žena. Vlastně taková holka. Je to bytost mimo čas a prostor. A trávit s ní čas na jevišti i mimo něj je inspirativní.
Jaké budou vaše dvě sestry Betty a Paola?
Tyto dvě dámy jsou spolu nejen z nutnosti a díky mnoha okolnostem, ale tak nějak si i ve svém životě zbyly. Mají spolu velmi specifický druh komunikace, který neznalýmu člověku může přijít drsnější, a pro ty dvě je to každodenní mazleníčko…
Obě sestry, které budete hrát, jsou úspěšné ve svém oboru. Jsou to hollywoodské legendy. Cítíš se i ty jako legenda? Kdo je Betty a kdo jsi ty? Co tě s ní spojuje a v čem se naopak lišíte?
Legendou se člověk nenazývá sám… to mě teda pobavilo… Legenda je, pro mě, něco hodně starýho, věkatýho, potvrzený časem… čili na nějakou „legendu“ jsem opravdu ještě hodně mlaďounká… Takže opravdu NE! Co mě s Betty bude spojovat, bude určitě tělo, hlas, a zbytek budeme nacházet až během zkoušení. Zatím se spolu s Betty neznáme. Je to jako v životě… když někoho vidíte letmo, nemůžete si na něj udělat názor. Nebo můžete, ale taky musíte počítat s tím, že se můžete splést. Čili zatím v soudech vyčkávám a uvidíme, koho potkám.
Nedá mi to a musím se zeptat – co ty a Hollywood? Byla ses tam někdy podívat? Zahrála sis v některé americké produkci, třeba když natáčí v Praze?
Ano, točili jsme tam v devadesátkách propagační klip ke hře Nahniličko Honzy Krause. Bylo to na závěrečnou píseň v představení Sviť nám… text napsal Jirka Ornest, hudbu Michal Pavlíček. Točili jsme po L.A. a taky na kopci, přímo u těch písmen HOLLYWOOD. Čili ano, točila jsem tam. Blíž už jsem být nemohla.
A ještě poprosím o malé pozvání. Proč by měli diváci na komedii S Oscarem se nerozvedu! na Fidlovačku přijít? Co je bude čekat?
Doufám, že uvidí, že zdánlivě nepřekonatelné věci mají řešení a zároveň trivialita se může zdát být neřešitelná. A taky doufám, že by se diváci, spolu s námi, mohli pobavit. Tak snad se to povede!
Děkuji za rozhovor. M. Zelenka
PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD
Leo Rosten
Premiéra 26. března 2026
Divadlo Na Fidlovačce
Dramatizace, režie a hlavní role – Miroslav Hanuš.
Divadelní adaptace kultovního románu Leo Rostena, který si získal srdce čtenářů po celém světě. Vytrvalá snaha pana Hymana Kaplana a jeho spolužáků ve večerní škole ovládnout co nejlépe (nebo alespoň nějak) anglický jazyk přináší spoustu nedorozumění a komických situací. Příběh,
v němž se najde každý, kdo se někdy učil cizí řeči, zvláště pak ten, kdo podobně jako hlavní hrdina „nevyslovuje špatně – vyslovuje jinak!“, představuje chystanou inscenaci dramaturgyně Kristýna Tejmarová. „Pan Kaplan má třídu rád je víc než jen vtipný příběh o určité jazykové nevybavenosti plný slovních hříček a paskvilů. Je to také odraz lidské touhy po porozumění, po přijetí a dosažení úspěchu v nové zemi“, dodává dramaturgyně.
Jazyk jako nástroj komunikace i nepřekonatelná bariéra, humorný střet různých kultur a lidských povah a v neposlední řadě písničky s živým hudebním doprovodem! To vše a ještě mnohem víc slibuje komedie Pan Kaplan má třídu rád.
Foto: Alena Hrbková
PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD
Leo Rosten
Režie: Miroslav Hanuš
Dramatizace: Miroslav Hanuš
Překlad: Pavel Eisner
Asistent režie: Petr Veselý
Dramaturgie: Kristýna Tejmarová
Scénografie: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Katarína Hollá
Choreografie: Jana Hanušová
Hudební nastudování: Milan Potoček
Herecké obsazení:
Hyman Kaplan Miroslav Hanuš
Profesor Parkhill Jaroslav Slánský
Norman Bloom Lukáš Jurek
Sam Pinsky Petr Klimeš
Casimir Scymcak Zbigniew Kalina
Vasil Hruska Zdeněk Velen
Lucca Barbella Zdeněk Maryška
Carmen Caravellová Jaroslava Pokorná
Nelly Grayová Petra Jindrová
Rózy Mitnickova Veronika Svojtková
Rochelle Goldbergová Eva Leimbergerová
Klára Kipnisová Jindřiška Hanušová
Olga Tarnovská Ludmila Molínová
Muzikant Milan Potoček
ROZHOVOR
MIROSLAV HANUŠ V ROLI PANA KAPLANA MÁ TŘÍDU RÁD
Miroslav Hanuš komedie na Fidlovačce umí. Jeho inscenace Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách patří v divadle trvale mezi bestsellery. O to s větším očekáváním se těšíme na jeho divadelní adaptaci kultovního románu Lea Rostena, který si získal srdce čtenářů po celém světě. I tentokrát se ujme režie komedie Pan Kaplan má třídu rád a současně naplno rozehraje svůj komediální talent v titulní roli Hymana Kaplana, který „nevyslovuje špatně – vyslovuje jinak!“
Jaký máš vztah ke knižní předloze Lea Rostena? Kdy jsi ji četl poprvé, co tě na ní baví?
Kniha pro mě byla něčím záhadným. Jako dítě a potom jako student gymnázia jsem o ní mnoho slyšel, ale nečetl jsem ji. Zato moje maminka ji měla u postele a dalo se zaslechnout, jak se uprostřed noci směje, když nemohla spát a otevřela ji. To ve mně vzbudilo zvědavost, a tak jsem ji jednou okusil. A smál jsem se i v noci.
Jak vznikl nápad dramatizovat tento román? Na první pohled se může zdát jako oříšek nejen překladatelský, ale i adaptační.
Nápad dramatizovat tento román vznikl vlastně na objednávku, když jsem byl požádán o nějaký komediální titul, který by potěšil široké diváctvo. Ale protože takových titulů je nedostatek nebo se hrají pořád dokola ty samé, tak jsem se rozhodl nahlédnout mezi oblíbené romány a narazil jsem na Pana Kaplana. Volil jsem svůj oblíbený překlad Pavla Eisnera. Nicméně byl to velký oříšek, protože je to vlastně původně jenom kniha humoristických fejetonů, které byly vydávány novinářsky, a já jsem si musel domyslet celý příběh a dát to dohromady jako hru. Byla to skutečně výzva, ale to mě na tom bavilo.
Kdo je podle tebe Hyman Kaplan?
Pan Kaplan je velmi sympatický a velmi komický smutný muž. Je to vlastně klaun, pro mě někdo jako Frigo. Jedna z těch postav, které mám rád, se kterými se můžu ztotožnit, a tak se na to, že si ho sám zahraju, velmi těším.
Jak si rozumíš s cizími jazyky?
S cizími jazyky si rozumím velmi tragicky. Čili nerozumím si s nimi. Umím trochu anglicky, trochu rusky z dávných dob, ale nic neumím tak, abych s tím byl spokojen. A tak pokud možno nevyjíždím.
Umíš si představit, že bys ty sám žil v emigraci, v cizí zemi?
Žít v emigraci, to by pro mne byla smrt. Tato otázka mi byla položena mými rodiči někdy v 80. letech a já jsem tu myšlenku zavrhl. Řekl jsem, ať radši jedou beze mne, že já bych asi v cizině umřel. Dost se tomu divili, ale dneska, ve svých letech, bych odpověděl stejně. Já prostě potřebuji žít tady u nás doma.
Děkuji za rozhovor. M. Zelenka
zdroj:3x foto Alena Hrbková,4x foto Petr Brodecký