Před selháním ledvin ho zachránily pravidelné kontroly

Před dvanácti lety začal najednou Otakar (65) z Milovic vidět rozmazaně. Navštívil proto praktického lékaře. „K praktikovi jsem šel po dlouhé době. Žádné zdravotní problémy mě předtím netrápily,“ přibližuje Otakar. Rozbor krve ukázal, že má zvýšenou hladinu cukru v krvi. Praktik ho odeslal na podrobnější vyšetření k diabetologovi a na oční. „Lékaři se shodli, že rozmazané vidění způsobil rozkolísaný cukr. Upravil jsem proto jídelníček a na diabetologii jsem začal chodit pravidelně. Potíže se zrakem rychle ustoupily,“ popisuje Otakar. Později lékaři zjistili, že má také vysoký krevní tlak. Otakar se ale cítil dobře – naplno pracoval a sportoval. „Neměl jsem žádné potíže, proto mě překvapilo, když mi po několika letech diabetolog sdělil, že mám vyšší hladinu kreatininu, která může ohrozit fungování ledvin,“ říká Otakar. Aby předešel komplikacím, znovu upravil svůj jídelníček. „Vyhýbal jsem se bílkovinám a alkoholu a jedl jsem méně masa,“ upřesňuje. To sice na čas pomohlo, když ale bylo Otakarovi 60 let, hladina kreatininu výrazně vzrostla – několikanásobně nad normální hodnotu. Diabetolog ho proto odeslal do nefrologické ambulance v Nymburku. Tam se Otakar dozvěděl, že mu hrozí selhání ledvin. „Začal jsem ihned podstupovat léčbu, díky které sice hodnota kreatininu klesla, optimální však nebyla. Lékaři mi proto doporučili transplantaci ledviny, abych se vyhnul případné dialýze,“ přibližuje. Otakar s tím souhlasil a přešel do péče Nefrologické kliniky Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze, kde začali hledat vhodného dárce. „V rodině se bohužel nikdo nenašel a ani manželka vhodnou dárkyní nebyla.“ K zákroku nakonec došlo na začátku roku 2023. „Lékaři mi transplantovali ledvinu od žijícího dárce, na základě tzv. párové výměny. Manželka pak ‚na oplátku‘ darovala ledvinu zase někomu jinému,“ vysvětluje Otakar, který i v období před transplantací stále pracoval. „Na operaci jsem šel prakticky rovnou ze své dílny, kde vyrábím dřevěné hračky. A za devět dní byl jsem byl v pořádku zpátky doma,“ usmívá se.

Otakar zvládl bez komplikací nejenom transplantaci, ale i rekonvalescenci a za necelé dva měsíce se vrátil do práce i ke svým koníčkům – jízdě na kole a práci na zahradě. Jeho zdravotní stav je od té doby stabilizovaný. Lékaři v IKEM ho pravidelně kontrolují. „Naštěstí všechno dobře dopadlo. Až zpětně jsem si uvědomil, co se mohlo stát a jak se vyplatilo, že jsem poctivě chodil na kontroly. Ledviny mi mohly selhat úplně – nikdy mě totiž nic nebolelo,“ uzavírá Otakar.