Miroslav Donutil se stavil v Benešově na pivu
Miroslav Donutil měl velkolepou oslavu 75. narozenin v Národním divadle, kde byl v angažmá od roku 1990.Proslavila ho inscenace hry Carla Goldoniho Sluha dvou pánů, která se od premiéry v září 1994 na repertoáru udržela neuvěřitelných 22 let. Roli Trufaldina hrál Miroslav Donutil naposledy při derniéře před 10 lety při 600. repríze.
V Městském divadla Na Poště v Benešově vystoupil. Miroslav Donutil s one man show Na kus řeči. Před svým benešovským představením se zastavil v pivovaru Ferdinand. Návštěva se uskutečnila v kanceláři, kterou měl v pivovaru arcivévoda Ferdinand. Komorního setkání se zúčastnili Jaroslav Lebeda ředitel a sládek pivovaru, Ladislav Lojka obchod a marketing, David Rýdl obchodní zástupce pro Benešovsko, Ing. Tomáš Vojtěch obchodní zástupce pro Prahu. Vladimír Jindřich byl první šéf obchodu plzeňského pivovaru pak byl deset let v Pivovaru Krušovice, Pivovaru Klášter, Pivovaru Protivín a Pivovaru Rohozec. Dnes pomáhá pěti pivovarům, ale nejvíc tady Ferdinandovi, protože vaří fakt dobré pivo a jsou až extrémně slušní a pokorní, jak sám říká.
Tady se traduje, že Ferdinand ráno šel do práce, podíval se do pivovaru a pak zašel do hospody. Tam si dal kynuté knedlíky se švestkami, nato strouhanku osmaženou na másle a k tomu malé pivo. „Začali jsme dělat malinové pivo, prodávalo se v cukrárnách, šlehačkový dort a k tomu malinové piv,“ vzpomínal Vladimír Jindřich. Arcivévoda František Ferdinand za život zabil 275 000 kusů zvěře. Zajímavé je, že zvěřinu moc nejedl, radši měl sladké. František Ferdinand v dopise knížeti Schwarzenbergovi psal, že se těší na Konopiště, kde mu kuchařka Josefa Schneibergová uvaří švestkové knedlíky sypané tvarohem a maštěné máslíčkem. Na zámku Konopiště se počátkem srpna koná tradiční akce Slavnost ovocných knedlíků – oblíbeného jídla arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Jeho manželka Žofie Chotková, si psala ve svých 17 letech deník ve kterém napsala co bytostně nesnáší: švestkové knedlíky. Miroslav Donutil si vybavil, jak chodil tátovi pro pivo, byla to desítka. Silnějších piv bylo mnohem méně.
Když se u nás poprvé objevil radler, tak nás pozvali na ochutnávku a křest. Livii Klausovou, Jirka Bartošku a mne. Já mu řekl Barťáku, jdeme křtít nějaké pivo. Proč ne, když nás pozvali Přijeli jsme a nalili rádler.. Barťák to pil, pak udělal.Pfuj. Do p….e, co to je? Já jdu na pivo,“ vyprávěl Miroslav Donutil. Nepůjdete na dnešní představení? zeptal se Miroslav Donutil. Podíváme se, samozřejmě. „To je takové to tvoje bezvadné povídání? zeptal se Vladimír Jindřich. „To už dávno ne, to je nové jsou tam příhody z Národního divadla, o Karlu Gottovi a podobně. Jednou jsme seděli v Třeboni s ředitelem lázní a jeho synem v parku pod obrovským ořechem. Ten syn použil výraz do p….e. Já mu říkám: Mluv slušně tady před Mistrem. A Karel se zeptal, co říkal? Tak jsem to zopakoval a Karel na to: „Do p….e, to jste mě teda nas..l,“
Miroslava Donutila chtěli v pivovaru pohostit výborným gulášem „Rád bych si ho dal? Ale už jsem byl u své ženy. Má nejlepší restauraci v Praze v Platýzu. Jednou tam přišel takový holohlavý chlápek a řekl. Chci u vás pracovat a do pěti let to bude nejnavštěvovanější restaurace v Praze. Já ženě řekl, je to podvodník, vyhoď ho. Spletl jsem se. Ten kluk tam nechává duši. Začínali kavárnou, dnes tam neseženete volné místo.“ Herec ještě přidal jednu vzpomínku. „Oslovil jsem jistého manažera a ten slíbil, že zařídí natočení filmu. Tři neděle se nic nedělo, pak přišla zpráva: Bohužel to nezapadá do našeho marketingového plánu. Za nějaký čas zavolal: Byl jsem vyhlášen manažerem roku a vyjde mně knížka a chtěl abych napsal úvodní slovo. Tak jsem mu napsal: Bohužel to nezapadá do našeho marketingového plánu“. Nakonec přidal jednu historku i Vladimír Jindřich: „V plzeňském Prazdroj po půlnoci, tma, dokončili jsme inventuru. Byl jsem tam já, ekonomka a účetní všichni ostatní už doma. Najednou se rozletěli dveře a vpadl tam chlap v maskáčích, špinavý a s dýkou. A na nás. Nevím, co mě to napadlo. Jak jsem stál sáhl jsem do kapsy, vytáhl peněženku a řekl jsem mu: Ty máš tak hezký nůž, já ho od tebe koupím! Musíš mi ho prodat. Vytáhl jsem stokorunu, namířil jsem ji na něj. On nůž vzal za to ostří, které měl namířené proti nám. Podal mi ho, tou druhou rukou si vzal tu stokorunu a utekl.“
Pak provedli herce varnou, popovídali si o pivovarském řemesle, Je tam starý zvon, na který se zazvonilo, když se uzavřela várka. Nakonec ještě Miroslavu Donutilovi pogratulovali k narozeninám. Kromě pivního dárku se stal členem spolku Přátel piva Ferdinand. V současné době je v Benešově a Praze celkem 30 členů, kteří se snaží šířit osvětu poctivých piv a Ferdinanda.
Ještě pár slov o pivovaru
V roce 1887 zakoupil Konopiště od knížete z Lobkowicz, arcivévoda František Ferdinand d’Este i s nefunkčním pivovarem se sladovnou. V roce 1897 rozhodl arcivévoda o výstavbě nejmodernějšího pivovaru v celém Rakousku-Uhersku. Na počátku roku 1898 již proběhla kolaudace celé stavby a byl zahájen provoz. Výstav byl 60 000 hl. piva ročně, a to až do počátku I. světové války. Pivovar byl roku 1921 zestátněn. Pivovar vařil především světlé desetistupňové pivo, které tvořilo 90 % jeho výstavu. Výstav piva až do roku 1944 stoupal až na 120.000 hl. ročně. Po válce až do 70.let roční výstav rovnoměrně rostl ruku v ruce s rozsáhlými rekonstrukcemi.
Počátek 90.let znamenal pro Benešovský pivovar novou éru rozvoje společnosti postavenou na vysoké kvalitě vyráběných produktů. Nová obchodní známka „Ferdinand“ spolu s novou obchodní a reklamní koncepcí přinesly v roce 1992 rekord v ročním výstavu piva 233 712 hl. Nyní je výstav kolem 25 000 hl. Pivo vařené podle tradičních českých receptů musí projít spilkou. Pokud se vynechá spilka a dá se do CK tanku, což dělá řada velkých pivovarů zkrátí se doba výroby 120 ležáku na15 dní, zatímco při použití spilky to trvá 81 dní. Při tom cena je stejná jako u piva z Benešova, pak velkým pivovarům nechybí peníze na masivní reklamu.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: Pivovar Ferdinand, P. Brodecký