Heda Gablerová se vrátil po 115 letech do Národního divadla
Ibsenovo drama Heda Gablerová bylo v Národním divadle uvedeno poprvé v roce 1911 v režii Jaroslava Kvapila s Leopoldou Dostalovou v titulní roli. Novodobé zpracování připravil maďarský režisér Viktor Bodó,
Ibsenovu hru, která vzbudila v době svého vydání v roce 1890 silné emoce a dodnes patří k stálicím světového repertoáru, uvedlo Národní divadlo v režii Viktora Bodó. Tento maďarský režisér, známý také působením na významných německojazyčných scénách, má svůj nezaměnitelný scénický rukopis, v němž suverénně pracuje s groteskními prvky a popkulturními odkazy a bývá díky tomu označován za Quentina Tarantina současného divadla. Český divák se mohl s jeho inscenacemi setkat například na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni.
Děj hry
Heda, hrdá dcera generála Gablera, miluje jízdu na koni, hru na klavír a střelbu z pistole. Nedostupná krasavice s ocelovýma očima se k překvapení všech náhle provdá za ctižádostivého historika a brzy snad i profesora Jörgena Tesmana; manželé se nyní vrací z dlouhé svatební cesty a stěhují se do honosné vily, přesně podle Hedina přání. Objeví se však přízraky minulosti. Do města přijíždí Tea Elvstedová, jejich společná známá, a především Eilert Løvborg, atraktivnější a talentovanější konkurent Tesmana a Hedina dávná láska. Løvborg svůj brilantní intelekt kdysi démonicky zničil alkoholem a drogami a kvůli své pochybné pověsti nebyl pro Hedu dostatečně perspektivní finančně ani společensky. Nyní se však díky obětavé Tee svých závislostí zbavil, a dokonce vydává novou publikaci. Tesmanova profesura se zdá být v ohrožení, Hedě se její představa o budoucím životě rozpadá pod rukama a probouzí se v ní temnota, zlost a tvrdost, se kterou je připravena zúčtovat se světem kolem sebe.
Tvůrci inscenace:
Režie: Viktor Bodó
Dramaturgie, úprava: Jana Slouková
Scéna: Juli Balázs
Kostýmy: Fruzsina Nagy
Hudba: Klaus von Heydenaber
Zvukový design: Gábor Keresztes
Světelný design: Tamás Bányai
Video: András Juhász
Asistentka výpravy: Irina Vorobeva
Překlad: František Fröhlich
Fotograf inscenace: Patrik Borecký
Přibližná délka představení
2 hodiny 25 minut, 1 přestávka (20 minut)
Osoby a obsazení:
Heda Tesmanová: Pavla Beretová
Dr. Jørgen Tesman: Filip Kaňkovský
Tea Elvstedová: Denisa Barešová
Eilert Løvborg: Igor Orozovič
JUDr. Brack: Marek Daniel
Juliana Tesmanová: Veronika Janků j. h.
Služebná Berta: Alžběta Dolečková j. h
Režisér Viktor Bodó řekl o inscenaci: „Heda je moje první režijní setkání s Henrikem Ibsenem, a čím víc se jeho dílem zabývám, tím větší vnímám podobnost s Čechovem. Vidím podobné motivy a líbí se mi, jak si téměř všechny postavy protiřečí. Protiklady a rozpory, to vše tvoří komplikovanost vztahů a vůbec celé hry. I když máme pocit, že je na začátku všechno jisté, postupně se nám všechno převrátí do nejistoty. Je zajímavé po tom pátrat. Klíčová je také minulost, sledovat, co bylo před tím, než jsme naše hrdiny poznali. Ibsenovi lidé jsou osamělí, navzdory tomu, že se snaží být spolu. Chtějí mít na sebe vliv. Fascinuje mě, jak groteskně autor ukazuje všechny lidské nedokonalosti. Dokonce ani sebevraždy zde nejsou povedené. Postavy čekají v životě na něco velikánského a přitom to, co přichází, je titěrné, je to o ničem, přesně tak, jak nám to život přináší. V tom nacházím u Ibsena dokonce hrdiny jako z Dostojevského románů, všechny tyhle realistické, hluboké, krásně napsané charaktery. Pro moji režijní koncepci bylo zásadní herecké obsazení, u takových her je klíčové, aby to byli skutečně vynikající herci. Od obsazení se zde odvíjí opravdu moc a jsem z pražských herců nadšený. Speciálním ústředním motivem a v podstatě další postavou hry je potom dům. Luxusní vila, kterou jsme si lokalizovali do Holmenkollenu na okraji Osla. Symbolizuje zdánlivý sen, Hedinu náhodně vyslovenou a poté popíranou touhu. Na jevišti máme zcela čistý, minimalistický prostor, vilu podle jemného vkusu, plnou nejnovější technologie, jenomže nic v ní pořádně nefunguje. Mnoho kritiků v Ibsenově době si nevědělo s postavou Hedy Gablerové rady, považovali ji za „monstrum“. A z hlediska tématu je jisté jedno – Heda Gablerová je hra o nefunkčních vztazích. A o manipulaci, dokonalé i neumělé.“
Scénu navrhla Juli Balázs, budapešťská scénografka a kostýmní výtvarnice, působící po celé Evropě. Luxusní vila Tomanových je stejně nefunkční jako vztah jejich majitelů. Prostor je navržen tak, aby reflektoval vnitřní uvěznění Hedy. Povedená minimalistická scéna umocňuje představení. Hlavním prvkem je velká skleněná stěna, za kterou je les. Výborně koresponduje s hrou světelný design a video. Inscenaci zdařile podbarvuje hudba Klause von Heydenabera. Kostýmy Fruzsiny Nagy se povedly a výborně ilustrují děj.
Herci
Režisér postavil hru na vynikajících hereckých výkonech. Pavla Beretová exceluje v titulní roli Hedy. Výborní jsou Igor Orozovič v roli Eilerta Løvborga a Denisa Barešová jako Tea Elvstedová. Zajímavě emancipačně pojala roli služebné Berty Alžběta Dolečková j. h. Přesvědčivý je také Marek Daniel v roli doktora Bracka. Filip Kaňkovský výborně ztvárnil nepraktického vědeckého pracovníka Jørgena Tesmana. Zajímavým momentem je scéna kdy Hedda a Lövborg, opustí jeviště a pohybují se mezi diváky v hledišti. Impozantní je závěr inscenace za zvuků Čajkovského Labutího jezera. Heda vstoupí do lesa za skleněnou stěnou, stromy mizí nahoru, ozve se výstřel a na skle se objeví krev.
O hře
Své proslulé drama Heda Gablerová napsal Henrik Ibsen už v roce 1890. Jeho nadčasový příběh měl ve své době paradoxně nejméně pozitivní ohlas ze všech autorových her, publikum i kritici totiž váhali nad záhadným charakterem hlavní hrdinky – hrdé, kruté, znuděné, po životě a vyšší kráse toužící Hedě. Ibsen nazval své drama Heda Gablerová, tedy jménem, které měla hrdinka za svobodna. V kontrastu mezi Hedou Gablerovou a Hedou Tesmanovou, minulostí a přítomností, mezi obrazem krásné dcery generála Gablera a manželky snaživého, nudného kunsthistorika Tesmana, vzniká veliké drama. List Morgenbladet tehdy hru komentoval následovně: „Když to všechno vezmeme v úvahu, sotva můžeme nazvat Hedu Gablerovou něčím jiným než hrozným výplodem fantazie, samotným autorem stvořenou strašlivou postavou ženy, která nemá odpovídající vzor ve skutečnosti.“ Navzdory tomu byl o hru velký zájem doma stejně jako v zahraničí. 31. ledna 1891 měla Heda Gablerová světovou premiéru v Residenztheater v Mnichově. Další měsíc následovaly premiéry v Helsinkách, Berlíně, Stockholmu a Christianii. Hra je dnes jedním z nejpopulárnějších Ibsenových dramat.
uvodni snimek:heda-gablerova-igor-orozovic-eilert-lovborg-pavla-beretova-heda-tesmanova-denisa-baresova-tea-elvstedova-foto-patrik-borecky