Národní galerie Praha slaví výročí 230 let.

Dne 5. února 1796 byla ustanovena Společnost vlasteneckých přátel umění, která záhy založila Obrazárnu, předchůdkyni dnešní Národní galerie v Praze. Národní galerie Praha je nejstarší kulturní institucí v České republice, která spravuje největší uměleckou sbírku na našem území. Výročí se bude připomínat během celého roku a připravena je řada programů pro veřejnost. Ve Veletržním paláci se otevírá výstava NGP 230 let, která představí historii instituce a její osobnosti, nabídne sedmdesát děl i historické fotografie

V současné době spravuje NGP více než 399.000 sbírkových předmětů, způsob jejich získání byl rozmanitý. Část sbírkového fondu získala NGP díky akviziční činnosti svých předchůdkyň: Společnosti vlasteneckých přátel umění a Moderní galerie. Hlavním záměrem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století. Dějiny 20. století se ve sbírkovém fondu otiskly v podobě konfiskátů ze strany nacistického a komunistického režimu, s jejichž nápravou se NGP potýkala v průběhu 90. let 20. století.

Výstava 230 let NGP

V rámci expozice1796–1918: Umění dlouhého století byla u příležitosti výročí otevřena komorní výstava o 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jež byla zřízena zákonem v roce 1949. Připomíná se i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie, založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.

Sedmdesát exponátů ze všech pěti sbírek NGP – Sbírky grafiky a kresby, Sbírky umění Asie, Sbírky starého umění, Sbírky moderního umění a Sbírky umění po roce 1945 – představí sondy do akviziční politiky, ale také významné osobnosti, které se zapsaly do historie NGP jako správci uměleckých sbírek nebo donátoři, a prostřednictvím fotografií a archivních dokumentů i podobu expozic a významných výstavních projektů.

V deseti kapitolách – 1796–1818 až 2003–2026 – objeví návštěvníci obrazy renesančních a barokních mistrů, které do NGP přešly ze sbírek šlechtických rodů, jež stály u vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění – malby Norberta Grunda, Josefa a Quida Mánesových a Jakuba Schikanedera, darovaná významnými osobnostmi, jako byl Josef Hoser, Vojtěch Lanna, Josef Thomayer, Leopold Katz či císař František Josef I. Vybrané jsou ze všech pěti sbírek Národní galerie. Výstava je rozdělena do deseti kapitol a každá z nich představuje 23 let galerie, což je jedna generaci návštěvníků. „Obsahuje přibližně 70 exponátů ze všech pěti sbírek NGP od obrazů Norberta Grunda, Josefa Mánesa, Jakuba Schikanedera, přes díla Františka Kupky, Pabla Picassa, Toyen, Mikuláše Medka až po Michaela Rittsteina a Krištofa Kinteru,” říká kurátorka výstavy a ředitelka Sbírky moderního umění NGP, Veronika Hulíková.

Výstava NGP 230 let připomíná, že dějiny této instituce jsou historií neustálého pohybu. Během své existence opakovaně měnila sídlo – od Šternberského paláce přes Rudolfinum, Městskou knihovnu či zámek Zbraslav až po Veletržní palác. Plány na vlastní reprezentativní budovu se během více než dvou století nikdy nepodařilo uskutečnit. Nejblíže k tomu bylo v roce 1938, válka však vše zhatila. NGP tak sídlí v bývalých šlechtických palácích, které nebyly pro galerii vhodné. Praha bude mít novou budovu Vltavské filharmonie v roce 2033, tak doufejme, že bude následovat budova pro NGP, která by si moderní budovu zasloužila. „Zásadní pro existenci Národní galerie jsou však umělecká díla a společnost, která se s nimi setkává. Od konce 19. století byla galerie výsledkem spojení soukromé iniciativy a státní podpory. Bez mecenášů, sběratelů a darů by nevznikla a nepřežila,” zdůrazňuje Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění a dočasně pověřená generální ředitelka NGP. „Budeme dělat výstavy ne tak okázalé, bude víc výstav pro veřejnost, tím i ušetříme, “dodala Kotková. Na tiskové konferenci za účasti ministra kultury Klempíře prozradila i své osobní motto „Jak nejlépe mohu“ podle Jan van Eycka. (Eyck si za své motto vybral pseudo-řecké litery AΛΣ · IXH · XAN.) Ministr přislíbil NGP svoji podporu.

„V každé kapitole jsou vystavena díla, která se v té době dostala do sbírek. Proto jsou vedle sebe vidět obrazy Josefa Mánesa a autora ze 17. století,“ říká kurátorka výstavy Veronika Hulíková. Zaujala nás vlastní podobizna Vratislava Nechleby, portrétisty prezidentů který byl zvolen čtyřikrát rektorem AVU, žil v letech 1885-1965. V roce 1912 nabídl tento obraz Moderní galerii, aby ho zakoupila do svých sbírek. O nákupu děl rozhodovala komise, která byla z většiny složena z umělců – například Jakub Schikaneder, Max Švabinský či Jan Preisler. „Vznikaly mezi nimi spory. Schikaneder o Nechlebovi řekl, že je nadějný umělec, ale že je to tak strašný obraz, že se tomu snad ani nedá říkat umění. Ale Preisler a Švabinský ho přehlasovali, na základě čehož pak rezignoval na funkci v komisi,“ vysvětlila Veronika Hulíková.

V roce 1919 se ředitelem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění stal historik umění Vincenc Kramář. Připadl mu tak nesnadný úkol proměnit nesystematicky vedenou sbírku provinčního rázu ve státní instituci mezinárodní úrovně. Kramářovou vizí byla státní sbírka, podporovaná a udržovaná státem, která by sloužila jako centralizovaná státní galerie v tom nejlepším slova smyslu. Po roce 1931 se mu pak podařilo prosadit postupné převedení majetku Obrazárny Vlasteneckých přátel umění do rukou státu. Dostatečné finanční prostředky na další akvizice byly zajištěny přijetím Zákona č. 127/1936 Sb. jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. Na jeho základě stát převáděl každoročně do prostředků galerie milion korun na rozmnožování státní sbírky starého umění. Kramář byl velkým sběratelem moderního umění,  v roce 1959 odkázal Národní galerii soubor děl Pabla Picassa, Georgese Braqua a českých umělců , Emila Filly, A. Chittusiho , A. Mánesa , J. Preislera, M. Švabinského a dalších. V roce 1949  se stal ředitelem Národní galerie Vladimír Novotný, který upozornil na nestejnoměrné a někdy i ne dobré zastoupení umělců ve sbírkách galerie. Nebyl zde například zastoupen Emil Filla. Podařilo se mu nakoupit řadu významných děl, třeba obraz Emila Filly Milostná noc.

V roce 1978 jednala komise o nákupu obrazu Michaela Rittsteina, který absolvoval akademii teprve před čtyřmi roky. „Při nákupu Rittsteina se kupovalo se ještě asi čtyřicet obrazů. Polovina z nich byla z výstavy Umění vítězného lidu a druhou polovinu si prosadil tehdejší ředitel galerie, Jiří Kotalík. Mezi nimi byly obrazy od Václava Bláhy, Theodora Pištěka, Květy Válové a další. Galerie je koupila ale vystavovány nebyly,“ vysvětluje kurátorka Holíková. Dařilo se díla pořizovat i výměnou. „V roce 1971 jsme vyměnili dva obrazy rakouských malířů zakoupených na počátku 20. století Moderní galerií za jednu malbu od Friedensreicha Hundertwassera,“ sděluje kurátorka.

V 90. letech proběhl další zajímavý nákup, obrazy, které byly součástí restituce Waldesovy rodiny. Jindřich Waldes byl prvorepublikový podnikatel, spoluzakladatel firmy Koh-i-noor. Byl velkým mecenášem umělců . Vlastnil sbírku uměleckých děl, kterou mu ale zabavili nacisté a posléze komunisté. V 90. letech ji rodina žádala zpět. „Tehdejší ředitel NGP Milan vyjednal speciální vládní dotaci a část nejvýznamnějších děl galerie zakoupila. Mimo jiné i osm obrazů Kupky. V roce 1999 se za ně zaplatilo 94 milionů, dnes bychom za tuto částku nekoupili ani jeden,“ říká kurátorka.

Bienále UMPRUM: Generace Z

Ve spolupráci NGP a UMPRUM bylo rovněž v mezaninu Veletržního paláce zahájeno bienále věnované nejmladší generaci tvůrců. UMPRUM, které se do Národní galerie Praha vrací po více než deseti letech, představuje práce pětadvaceti autorů a autorek napříč ateliéry –od architektury, designu a grafiky po volné umění, animaci či teorii. „Bienální výstavy mají na UMPRUM dlouholetou tradici. Každou z posledních šesti přehlídek vyznačovala jedinečná kurátorská koncepce reflektující aktuální společenská témata. Cílem těchto výstav je nejen prezentace umělecké činnosti studentek a studentů, ale také představení jejich myšlení a vidění světa,“přibližuje rektor UMPRUM prof. Jindřich Vybíral. Výstava se zaměřuje na tzv. generaci Z –mladé lidi narozené přibližně mezi lety 1994 a 2004, kteří dnes vstupují do profesního i občanského života.

„Generační spor ve společnosti je jedním z důležitých hybatelů vývoje. Rozdíly mezi generacemi jsou dnes obrovské. Výstavu jsme chtěli udělat i proto, aby lidé, kteří nepatří ke generaci Z, pochopili, co mladí lidé řeší. To, co starší generace někdy považuje za směšné, je často adaptabilní reakce mladých lidí na svět, za který můžeme my –o generaci starší. A je důležité se o tom s nimi bavit,“ říká kurátor výstavy a ředitel Sbírky umění po roce 1945 v NGP Michal Novotný. Přehlídka představí hlavně diplomové a bakalářské projekty posledních dvou let, často oceněné už i mimo školní prostředí.

.Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo

Menší výstavní projekt připomene účast Jiřího Koláře na X. bienále v São Paulu vroce 1969, kde získal jednu z hlavních cen. Výstava pomocí archivních fotografií a dobových dokumentů částečně rekonstruuje oceněnou prezentaci a zasazuje ji do širšího politického kontextu doby –období po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa i vojenské diktatury v Brazílii. Projekt otevírá otázky postavení umělce v politicky vypjatých podmínkách a připomíná významný moment mezinárodního uznání českého umění.

Společným jmenovatelem expozicí je proměna umění i samotné instituce v čase.

Přehled otevíraných výstav

NGP 230 let

27. 3. 2026 – 3. 1. 2027

Veletržní palác, 4. patro (v rámci expozice 1796–1918: Umění dlouhého století)

Kurátorka: Veronika Hulíková

Bienále UMPRUM: Generace Z

27. 3. – 28. 6. 2026, ve spolupráci s UMPRUM

Veletržní palác, mezanin

Kurátoři: Michal Novotný, Tereza Vernerová Volná

Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo

27. 3. – 30. 8. 2026

Veletržní palác, 2. patro (ve sbírkové expozici 1939–2021: Konec černobílé doby)

Kurátor: Rado Ištok

Jaromír Hampl Zdroj a foto NGP Praha

úvodni foto:Tamaš Slavík