Ovidiovy Proměny na jevišti Státní opery

Římský básník Publius Ovidius Naso učinil ve 2. roce n. l. něco neobyčejně impozantního: shromáždil klíčová mytologická vyprávění pozvolna končící antické epochy a seřadil je do jednoho chronologického celku 15 knih. Z tohoto základního pilíře evropské kultury si duo SKUTR vybralo několik příběhů a seřadilo je do sedmi na sebe volně navazujících obrazů.

Jak se dostaly Proměny, kniha, která se v podstatě nedá převést na divadelní představení na jeviště? „Myslím, že kdyby Státní Opera nebyla, Proměny by nevznikly. Všechny ty slavné antické příběhy Eurydiky, Ariadna, Faëthon, Apollon mají výraznou horizontálu Vertikála k Bohům je víc křesťanská, krajina Pantheonu je horizontální jako Státní Opera,“ vysvětluje M. Kukučka. Ovidiovy příběhy jsou zařazeny do sedmi kapitol: Stvoření světa a potopa, Lidé z kamene, Théseus a Ariadna, Příběhy kolem Apollóna, Faëthón, Orfeus a Eurydika a Filémón a Baucis. Cyklus notoricky známých příběhů od pohanské verze stvoření světa a následného souboje Titánů až po individuální osudy dobových hrdinů, bohů či polobohů, má jednoho pozoruhodného společného jmenovatele – motiv proměny. Tento všudypřítomný princip bytí provází člověka od počátku věků v intencích nevyčerpatelného filozofického problému i věčné naděje. V Ovidiových nesmrtelných epických básních se nám vyjevují skrze poetická, avšak velmi konkrétní a srozumitelná podobenství proměny fyzické i metafyzické, nepatrné i zdrcující, intimní i celospolečenské a apelují na naše vnímání evropských tradic, ale i obecných způsobů hledání pravdy, vyvíjejících se v průběhu času, či zákoutí vlastní duše. „V Proměnách je zakletá naše identita, archetypy chování a jednání. Dotýkají se našich podvědomých základů i toho, co žijeme dnes. Je v nich spousta současných přesahů nejen v mezilidských vztazích, ale i v tom, co bude s lidstvem, jak dlouho ještě budeme ubližovat naší planetě a co planeta s lidstvem udělá. Ta kniha není jenom sumář antických příběhů, ale je to celek, který začíná stvořením světa a končí stěhováním duší. Transformace, ke kterým dochází v jednotlivých příbězích, mají vyústění. Zaujalo mě, že to je vlastně celý filozofický koncept, ucelený náhled na náš svět,“ říká Lukáš Trpišovský. Hraje se na nádherné scéně vytvořené Jakubem Kopeckým, kterou ještě umocňuje světelný design. Na scéně se odehraje majestátní stvoření světa, objeví se obrovské slunce, zjeví se létající stvoření. Jedna kapitola plynule navazuje na druhou. Scénické nápady jsou do detailu dotažené. Musíme pochválit i kostýmy Simony Rybákové, které ještě umocňují nevšední zážitek z antické inscenace. Je to opravdu vizuálně působivá inscenace par excellence. Simona Rybáková i Jakub Kopecký patří ke špičkám svého oboru nejen u nás, vypovídá o tom i dlouhá řada ocenění která získali. Choreografie Jana Kodeta je velice působivá. Výborným nápadem režisérů je živý hudební doprovod smyčcového kvarteta, které je přímo na jevišti. Hudba Matěje Kroupy jemně dotvářela náladu, zaujaly i velmi podařené pěvecké výkony.

 

Tvůrci

Scénář za použití překladu Ivana Bureše

SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)

Režie

SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)

Dramaturgie

Ilona Smejkalová Róbert Štefančík

Scéna

Jakub Kopecký

Kostýmy

Simona Rybáková

Hudba

Matěj Kroupa

Choreografie

Jan Kodet

Světelný design

Jan Dőrner Jakub Kopecký SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)

Překlad anglických titulků

Alžběta Soperová

V inscenaci účinkují hudební tělesa v tomto složení:
Krása Quartet: Šárka Petříková, Jan Palouček, Daniel Menhart, Marie Forestová 
Pavel Bořkovec Quartet: Ondřej Hás, Marek Blaha, Štěpán Drtina, Matěj Kroupa  

Herci

I. Stvoření světa a potopa: František Němec, Zuzana Stivínová
II. Lidé z kamene: František Němec, Zuzana Stivínová
III. Théseus a Ariadna: Pavlína Štorková, Radúz Mácha, Pavel Neškudla, Zdeněk Piškula, Tomáš Havlínek, Filip Březina, Kateřina Měchurová
IV. Příběhy kolem Apollóna: Zdeněk Piškula, Filip Březina, Tomáš Havlínek, Jindřiška Dudziaková, Berenika Anna Mikeschová, Kateřina Měchurová, Pavlína Štorková
V. Faëthón: Jan Bidlas, Tomáš Havlínek, Pavel Neškudla
VI. Orfeus a Eurydika: Radúz Mácha, Pavlína Štorková, Zuzana Stivínová, Pavel Neškudla, Kateřina Měchurová
VII. Filémón a Baucis: František Němec, Zuzana Stivínová…

František Němec a Zuzana Stivínová zahajují a končí představení jako Filemón a Baucis. Oba herci podali excelentní výkony. Mladá herecká generace (Pavlína Štorková, Radúz Mácha, Pavel Neškudli, Zdeněk Pískala, Filip Březina, Jindřiška Dudziaková a další) představují pantheon antických bohů. Vynikající je Radúz Mácha v roli Thésea i Orfea. Pavlína Štorková se blýskla jako Ariadna, Marsyás i Eurydika. V roli Eurydiky se dlouho vznášela nad jevištěm hlavou dolů. Myslel jsem, že to nejde vydržet, uvažoval jsem, zda figurína nebyla vyměněna na zemi za herečku. Na můj dotaz odpověděl s úsměvem Martim Kukučka: „Byla to Pavlína Štorková, která jediná to vydrží.“ Výborným výkonem zaujal i Pavel Neškudla v roli Minotaura, Ikara i Hádése. Skvělý byl Aktaión Filipa Březiny, či Apollón Zdeňka Piškuly nebo Diana a Ífis Jindřišky Dudziakové, Berenika Anna Mikeschová znamenitě ztvárnila role Dafné a Kallistó. I hostující umělci Kateřina Měchurová jako Amor a Tomáš Havlínek v roli Kyparosse zaujali.

úvodni snimek:cinohra-or-promeny-frantisek-nemec-filemon-zuzana-stivinova-baucis-foto-pavel-hejny

Jaromír Hampl Zdroj a foto: ND Praha