Závěr sezony ukázal, jak silní jsme, ohlíží se za rokem 2022 Jiří Mičánek jr.

Jaký jsi pak měl pocit?

Radost, úleva, zadostiučinění. Kolikrát jsem během léta slyšel řeči o tom, jak nám spousta lidí tu smůlu přeje. A já jsem chtěl všem ukázat, že patříme k těm nejlepším a máme na to jet v Super Trofeo Europe na titul v Pro-AM a na top five v celkovém pořadí. A to jsme tímhle závodem dokázali dvakrát.

Ve finále sezony jste pak ten výsledek zopakovali.

Tam jsme jen potvrdili, že výsledek z Barcelony nebyl žádná náhoda, že to je naše místo. Dojeli jsme první a druzí, ale zpětně mě trochu mrzí to druhé místo, protože tam chybělo málo a mohli jsme mít opět double, ale hlavně pódium v absolutním pořadí. Každopádně ten závod byl hodně složitý, startovalo se na mokru, trať osychala, Broněk měl hodně těžkou roli, protože se musel pohybovat mezi absolutní elitou, mezi kterou mu auto předával Karol. I tak jsme ale byli spokojení.

Co se stalo pak ve světovém super finále, které v Portimau hned navazovalo na poslední závod evropské sezony?

Tam došlo zase k úplně zbytečnému incidentu. Broňka tam na konci závodu trefil Luke Berkeley z americké série. Úplně zbytečně, byl z kategorie PRO, s Broňou vůbec nesoupeřil. Nebyla to velká rána, ale šla tak nešťastně, že praskl rám. Závod jsme ještě dojeli, ale auto bylo zase neopravitelné.

Jestli to dobře počítám, tak to jsou tři zničená šasí za sezonu.

Čtyři. Ještě připočtěme jarní nehodu Broňka z testů v Imole. Ale na to nemá smysl hledět. Tohle se prostě v závodění stává a já jsem rád, že jsme tu sezonu uzavřeli pozitivně, a hlavně s vidinou obrovského potenciálu do roku 2023. Všechno to, co se nám stalo, zároveň ukázalo celému českému motorsportu, jak jsme profesionální. Že máme i neuvěřitelně silné týmové a finanční zázemí, protože v Česku není moc týmů, které by se z toho „neposkládaly“. Takže ve finále ty pády přetavíme ve vzestup.

Takže: jaké jsou plány?

Budeme pochopitelně pokračovat v Lamborghini Super Trofeo. Je to bez diskuze nejprestižnější cupový šampionát na světě. Po covidové pauze se začne jezdit i jeho asijská větev, což mu zase přidá na významu. Opět nasadíme dvě auta, dohodnutí jsme už s Broňou Formánkem i Karolem Baszem, druhé auto by měl opět pilotovat Libor Dvořáček s Kurtem Wagnerem. Nově se ale vrátíme do středoevropské zóny – také s dvěma auty.

Tam jste naposledy jezdili v roce 2021 s Michalem Makešem s Cuprou a doslova „skandálně“ jste vyhráli titul v TCR Eastern Europe. Teď pojedete s čím?

Nasadíme naše Huracány, takže pojedeme přímo v FIA CEZ ve třídě GTC. Jinak ale počítám s tím, že to bude podobný koncept – tak jako v případě Michala budeme chtít dát příležitost dvěma mladým perspektivním jezdcům a vychovat z nich opravdu kvalitní závodníky.

Už víš, kdo to bude?

Ano, máme oba jezdce domluvené, zveřejníme je v průběhu ledna. V obou případech jde o piloty, kteří za sebou mají zkušenost z evropských seriálů a mají velký potenciál k růstu.

Je možné dva programy plnohodnotně skloubit?

Pro nás bylo zásadní, aby se nekryly kalendáře obou seriálů. A to se podařilo. Zbytek už si dokážeme zorganizovat. Zázemí máme opravdu skvělé, navíc celý FIA CEZ je v okruhu pár set kilometrů od Brna, takže ani logisticky to není tolik náročné.

A jaké jsou cíle?

Myslím, že v Super Trofeo Europe nemůžeme po letošní sezoně myslet na nic jiného než titul v Pro-AM. Jen se nám musí prostě vyhýbat smůla. Libor s Kurtem by pak mohli tak jako letos jezdit co nejčastěji na stupních vítězů ve třídě LC Cup. A ve FIA CEZ uvidíme, ale jednoznačně budu chtít vidět oba kluky vpředu.

Letos jsi byl v Česku s týmem nejvíc vidět na závodech do vrchu. I to bude pokračovat?

Určitě. Docela jsem tomu propadl a příští rok budu chtít pokračovat. Ale zase platí, že vše je otázkou priorit. Takže vše je podřízeno na prvním místě Super Trofeu, na druhém místě FIA CEZ a pak jsou vrchy. Jakkoliv mě baví.

Poprvé sis letos vyzkoušel legendární ústeckou jedenadvacítku.

Pro mě to byl jeden z nejhezčích víkendů sezony. Ta trať je na české poměry těžká a výjimečná, je tam neuvěřitelná divácká kulisa – skoro jako na starých přírodních okruzích. A navíc mám k tomu místu osobní vztah, jezdíval jsem tam ještě s tátou a k panu Urbanovi, organizátorovi Jedenadvacítky, jsem jezdíval o prázdninách na brigády na benzinku. Takže to byl trochu návrat domů a bylo fajn všechny potkat. I když pan Urban už bohužel nežije.

Plánuješ i v závodech do vrchu jet o celkový výsledek?

Klíčové budou opravdu souběhy s dalšími aktivitami. Když to vyjde, tak budu rád, na druhou stranu vím, že pořád ten seriál jedeme s okruhovým autem, které nemůžeme nějak radikálně adaptovat, aby vyhovovalo standardům Super Trofeo.

Když se ohlédneme za sezonou, tak jsme nezmínili ještě dvě zajímavé akce – první podnik FIA CEZ na Hungaroringu, kde jsi jel s Broňkem vytrvalost…

To pro nás bylo hodně povedené, i díky souboji v závěru závodu, kde jsme se přetahovali o vítězství ve třídě GTC s Phillipem Baronem. Třicet vteřin před koncem závodu mě poslal do hodin, já si jen stihl podřadit a stočil se naštěstí zpátky na trať. On si ulomil zavěšení kola.

… a exhibici na závodech Supermoto, která se ale letos jela v Moravském Krumlově místo Hrušovan nad Jevišovkou.

Do Krumlova museli pořadatelé závod přesunout kvůli tomu, že přes Hrušovany vedla objížďka hlavního tahu na Znojmo. Větší část se jela na dlažbě, takže pro Huracány to bylo docela náročné, hodně to i klouzalo, ale i díky tomu ta exhibice stála za to. Navíc tam byla neuvěřitelná atmosféra, srovnatelná s Hrušovany.

Kdyby sis mohl přát, co si budeme říkat v rekapitulaci za rok, co by to bylo?

Určitě bych chtěl, abychom tady seděli a vedle mě ležela trofej za titul v Super Trofeo. (směje se) Ne, vážně. Víme, že opět uděláme všechno pro to, abychom byli maximálně profesionálně připravení. Už letošek ukázal, že v týmu je obrovská síla. Všichni z týmu si za to zaslouží obrovské díky, od mechaniků, přes inženýry, jezdce až po další podpůrný personál i back office. Mám dobrý pocit, že rok 2022 tým i lidsky víc stmelil, takže věřím, že s trochou štěstí budeme k tomu titulu směřovat.